Aleš nastavil komunikaci na základě rad odborníků a zařadil i znakový jazyk.

---

Aleš

• Věk v době rozhovoru: 52 let (Aleš), 3,5 roku (dcera) 
• Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
• Sluchová ztráta dítěte: střední
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: To byl takový jeden problém. Druhý problém nebo druhá otázka, ne problém, druhá otázka byla, že jsme si také říkali, jak komunikovat s tímto dítětem. To znamená má naslouchadla, zároveň jsme dostali ty podněty a utvrdili jsme se i naším studiem literatury v tom, že by hodně pomohla znakový jazyk. Znakový jazyk, který je tím dalším kanálem komunikace mezi rodičem a dítětem, je přirozený jev. My jsme si uvědomili, že některé ty projevy znakování jsme už zvládli i před zařazením naslouchadel, takže nám bylo doporučeno, abychom v dětském centru požádali někoho, aby tam s dcerou prováděl znakování, což bylo perfektní, že se tam objevily dvě tety-pracovnice, které tedy znakovaly, a pro nás to byla výzva přihlásit se také na kurzy znakového jazyka. Manželka absolvovala kurz v místě bydliště, já jsem si zaplatil kurz individuálních 2krát 10 lekcí znakování nebo znakového jazyka a tím jsme tedy dostávali další podnět. Pro mě to byla motivace se zase obohatit o další věc, zároveň proces učení něčeho nového a začali jsme tedy znakovat také v rodině. Byli jsme to my dva, trošku jsme chtěli podpořit i staršího syna, kterému bylo 14, 15 let a přesvědčit ho o tom, že to je důležité z hlediska komunikace. Tam bylo vidět, že z hlediska jeho věku to nebylo přijato a spíše to nechal tedy na nás. Takže dcera dostávala podněty v  dětském centru, kam chodila zpočátku 3krát týdně, pondělí, středa, pátek, kam chodila na dopoledne, to znamená od 8 do 12 hodin, učila se tam znakování, byla součástí té sociální skupiny a zároveň jsme si s ní potom hráli, respektive prováděli další činnosti týkající se toho znakování i doma.