Pro Michaelu byl český znakový jazyk obtížný.

---

Michaela

• Věk v době rozhovoru: 27 let (Michaela), 1 rok (syn) 
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: úplná
• Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Je pro vás znakování těžké?

P: Je to pro mě těžké v tom, že vlastně nemáme žádnou zpětnou vazbu od syna, nebo, jsem jakoby ten jediný člověk. Manžel se tedy taky snaží, ale já jsem se synem dost sama a není to moje mateřština, takže si kolikrát večer nějaké znaky projedu a druhý den si říkám „bylo to tak, nebo to bylo tak“. Teď ten znak nějak ukážu, pak zapomenu, jak jsem to ukázala správně a tak. Takže spíš je to pro mě jako cizí jazyk, je to pro mě velmi cizí jazyk, i když se učíme jen ty dětské znaky a takové ty základní, které jsou často intuitivní, jako vaření a tak, tak je to pro mě obtížné v tom, že syn se prostě jenom dívá a neřekne: „Hele, tohle jsi ukazovala ráno jinak a já teď nevím, co to znamená.” Takže tak. 

T: Až bude mluvit, myslíte, že se budete nadále nějak rozvíjet ve znakovém jazyce? Jestli jej budete chtít cíleně třeba udržet?

P: Asi bych to ráda udržela aspoň na té úrovni, když si večer syn sundá sluchadla a půjde do vany nebo se mu sluchadla někde vybijí nebo mu je třeba náhodou přejede auto, poničí si je, aby uměl říct alespoň nějaký ten základ, ale zatím to tedy nemáme jako primární cestu a cíl, že bychom se chtěli úplně rozvíjet v té znakovce do běžné mluvy. Sestavit větu nedokážu ani po intenzivních kurzech ve městě. Takže spíš bych to chtěla udržet pro syna, aby měl nějaký základ, aby se mohl vyjádřit. Tak uvidíme, jak se to podaří.