Lenka si dělala denní plány a dodržovala pravidelný režim.
P: To se dá dělat úplně se vším možným, co je k dispozici. Den předtím jsem si dělala denní plán. Od rána jsem se mu věnovala v tom smyslu, že péče o komunikaci, to není jenom přímo v těch cvičeních, která jsou potřeba dělat každý den specificky, ale v tom, aby v denním kontaktu se pořád nějakým způsobem pracovalo. Takže to jsem dělala. Obecně jsme měli v rodině řád pro děti, syn je nejmladší. Denní harmonogram, že se chodí ven, že se sportuje, že se jde na procházku, že je pravidelně snídaně, oběd, večeře, chodí se včas spát. To jsem obecně už předtím považovala za žádoucí pro zdravý vývoj dítěte, takže to jsme běžně dodržovali. A do toho jsme se nějakým způsobem museli včlenit s touto péčí. Ze začátku se k tomu ještě přidávala velmi intenzivně nutnost všech možných lékařských vyšetření a celé to nějak předělat. Na logopedii jsme jezdili co 14 dní přímo do té ordinace. Pak jsme, protože jsme byli, jak jsem řekla, kandidáti kochleární implantace, takže to bylo dojíždění do města. Moje poznatky o tom, jakým směrem to vést se rozšiřovaly, tak teď nedokážu říct úplně přesně, kdy jsem se navázala na službu rané péče.