Jindřiška naopak svoji dceru musela navykat na sluchadla po dobrém.
Jindřiška
- Věk v době rozhovoru: 34 let (Jindřiška), 11 let (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v5 letech
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Čím víc jsem na dceru tlačila nebo ji k něčemu nutila, tím to bylo horší. Tím víc se vztekala a třeba ráno, když jsme spolu měly někam jít, nebylo možné se s ní vypravit. Zjistila jsem, že na ni musím jít jedině po dobrém. Že ji musím pozitivně motivovat, dávat jí najevo, že je perfektní, že díky sluchadlům něco slyší nebo že jí to s nimi sluší − na sluchadla jsme jí dali třeba ozdobnou nálepku apod. Když se náhodou začala vztekat, nechala jsem ji být. Tímto způsobem jsme tedy se sluchadly začínali. Nemělo smysl dceru nutit, přikazovat, zlobit se na ni, líp to fungovalo po dobrém. Báli jsme se také, že ve vzteku sluchadla třeba poničí, zahodí nebo ztratí. Se sluchadly byla prostě jiná, všichni se na ni dívali a to jí asi vadilo, takže ze začátku to nebylo lehké.
Další zkušenosti:
Robertův syn začal nosit sluchadla celodenně téměř okamžitě.
Dcera Petry sluchadla neakceptuje dodnes.
Syn Lindy si na sluchadla navykal od raného věku.
Petronela musela překonat dceřin odpor ke sluchadlům.
Jindřiška naopak svoji dceru musela navykat na sluchadla po dobrém.
Syn Dany a Vojtěcha se za sluchadla zpočátku styděl.
Dcera Martiny H.nechtěla sluchadla sundat ani na spaní, cítila se s nimi bezpečněji.
