Iveta měla s dcerou problémy u zubaře.
T: Setkala jste se někdy s tím, že by Vás třeba odmítli v nějakém kroužku kvůli vadě sluchu?
P: Ne, nesetkala. Ale stalo se mi to u zubaře.
T: U zubaře?
P: Ano. Je to neskutečný problém sehnat zubaře, protože chci, aby dcera docházela k zubaři někde v okolí, a když řeknete, že je sluchově postižená, tak je to velký problém. To se nám skutečně stalo.
T: U zubaře?
P: Opravdu u zubaře. Protože je s ní těžká spolupráce. Vážně je s ní těžká spolupráce. Já to vím. Já bych ji občas přikurtovala, a to jsem zdravotník. Vidím, co ti lidé vytvářejí, takže se kolikrát úplně stydím za to, co ona vyvádí. A to nikdy nedělala. Ale před rokem začala mít neskutečné problémy. Já si myslím, že to všechno je s tím sluchem spojené. Stalo se, že jednou v neděli přijela do školy. Nic jí nebylo. V pondělí mi volali, neměla oko, byla oteklá, tak nám narychlo sháněli zubaře, který by ji ošetřil. Ale jakmile řekli, že jde o dívku s oboustrannou sluchovou vadou, tak „ne, nezlobte se.“ Ve finále sehnali a tam jsme pak docházeli často.
T: Mě to trochu překvapuje, protože nevím, jestli by mě vůbec nenapadlo hlásit u zubaře, že má dítě vadu sluchu.
P: Já je na to připravuju. Já jsem asi takhle zvyklá, připravuju je na to. Možná jsem je stejně nepřipravila, protože ona má vůbec celkový problém se zubařem. Já se obávám, že bychom přišly a oni by řekli, „tak tohle ne. To ne.“ Že by nás stejně asi neošetřili. Tak to říkám dopředu, aspoň si ušetřím čas někam chodit. Je to problém. Lidé s tím mají problém.