Alice hovořila o vlivu Crohnovy nemoci na její intimní život a těhotenství.

---

Alice

• Věk v době rozhovoru:  24 let
• Věk v době diagnostikování: 18 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Tazatel: Jak to zasahuje do intimní oblasti?

Alice: Jakoby, určitě se občas bortí nějaký bariéry, který bych ráda udržela. Samozřejmě jsme se s partnerem naučili o tom úplně otevřeně mluvit, takže jako v tomhle tom já jsem prostě úplně nejšťastnější člověk, co může bejt. Můžu prostě v klidu odejít na toaletu a nemusím se bát že jako: Panebože něco uslyší, uvidí, řekne, jo a tady ty věci. A stejně tak, když jdu třeba na nějaký vyšetření nebo musím třeba dát vzorek stolice nebo cokoliv, tak to partner ví a já s ním o tom můžu mluvit, takže bych řekla, že intimně jsme na tom úplně v pohodě a žádné jakoby problémy s tím nemáme

Tazatel: A co se týká třeba vstřebávání antikoncepce a takových věcí?

Alice: Určitě, určitě jsme z toho měli obavy. Samozřejmě vás doktor informuje o tom, že tam může to vstřebávání být problematický, takže jsme zvolili takovou metodu, která nijakým způsobem nevyžaduje žádné vstřebávání. Je to určitě obrovskej ústupek z hlediska nebo z pozice toho partnera, kór v dnešní době jakoby chlapi k tomu přistupujou už strašně jako nezodpovědně, takže jsme jakoby zvolili tuhle jinou metodu a myslím si, že ji budeme volit i po narození dítěte, když nebudeme chtít další.

Tazatel: Když už jsme u těch metod antikoncepce a když už jsi vlastně v požehnaném stavu, tak jak vlastně nebo jestli jsi řešila třeba s gastroenterologem tu možnost otěhotnění a tak?

Alice: Určitě je to hrozně důležitý řešit právě s tím gastroenterologem hlavně z důvodu toho, že samozřejmě my pacienti jsme laici, my nevíme, co způsobuje léčba, kterou my bereme. Tím pádem já jsem potřebovala jasně vědět, kdy budu ve fázi, kdy nějakým způsobem nebo žádným způsobem neohrozím plod a bylo mi prakticky jedno, co pro to já musím udělat, zajímalo mě jenom: „Teď mi řekněte, za jak dlouho budu moct počít“. Víc mě nezajímalo. Samozřejmě partner teda byl postavej do pozice: „Hele teď anebo nikdy“. Což bylo taky jako zajímavý diskuze doma o tom, ale s tím gastroenterologem jsem to řešila hodně, vlastně v podstatě s více gastroenterology, jsem vystřídala dva. Ne, protože by mi ten první nevyhovoval, ale protože se odstěhoval, ale právě v týhle tý otázce jsem ho přesto kontaktovala, že jsem chtěla mít jistotu, mít druhej názor. No a hodně se to hlídá, brali mi krev, aby věděli, že opravdu třeba ten poločas rozpadu těch kortikoidů trvá nějakou dobu, tak aby řekli: „Ano, teď jste čistá, teď plod neohrozíte, můžete začít“, pak samozřejmě je nějaká, tak zvaná udržovací léčba, kdy ten doktor opravdu vás musí ujistit, že tohle to opravdu neohrozí ani plod ani dobu kojení ani podobně, takže určitě ty konzultace tam byly jakoby mnohočetný. A jsou i do teď. Teď třeba řešíme otázku přirozeného porodu či císaře, co bude vhodnější z hlediska tý nemoci, což je taky jakoby podstatná otázka, protože to může hodně ovlivnit průběh tý nemoci následně, takže to je třeba takový jako dilema, co budu řešit v následujících týdnech, měsících.

T: Takže to těhotenství ovlivňuje nějakým způsobem to

P: Určitě, určitě, zaprvý teda samozřejmě tam hrozný hlídání z hlediska toho vstřebávání i těch potravin. Hodně si hlídám, jestli plod je tak velikej, jak má být, jestli se kosti utvořily tak, tak jak měly, jestli je všechno prostě tabulkově prakticky, no a stejně tak dojíždím do tý gastroenterologie. Pravidelně mi měsíc, co měsíc, nebo po šesti týdnech berou krev, neustále se ujišťují, že je všechno v pořádku, že nedochází k žádný aktivitě. Přece jenom jakoby ta představa, že ty střeva jsou tomu plodu dost blízko, mě hrozně děsí jako z hlediska toho, že jestli tam propukne zánět, tak má strašně blízko k tomu plodu, to se mi jako moc nelíbilo, takže, takže si to hlídám hodně.