Martin vymyslel program na dovolené tak, aby byl vhodný pro jeho syna.
P: Jsou i nějaké dovolené, prázdniny na horách nebo jedeme na ty jarničky nebo podzimky, co jsou. Snažíme se s kamarády, máme přátele, s kterými už jezdíme deset patnáct let na takové týdenní pobyty, tak se jede. A tam zase je o tom, že ta skupina to vidí jinak, chtějí tamhle někam na hory vylézt, a my nemůžeme, takže oni se nepodřídí, my se musíme podřídit. Anebo to musím vzít jinou trasou prostě, jít jinak, buďto s tím vozíčkem, protože on ujde nějakých 400 nebo 500 metrů, v uvozovkách, s odpočinkem ujde a pak už je konec. Pak už se snažíme někam dojet autem, do nějakého cíle, kde oni jdou třeba pěšky k nějaké lanovce, pak vyjet nahoru, tam zase pár set metrů popojet, popojít, vrátit se zpátky a zase lanovkou dolů. A oni obcházejí tu celou horu a dole se pak sejdeme. Takže jsou pro něj ty výlety – snažím se, aby chodil.