Martin byl svému synovi nablízku i během jeho volnočasových aktivit, vybíral je tak, aby jej bavily.
P: Ovlivnění jste možná výběrem dovolené, nemůžete ho nechat přes noc u někoho jiného, třeba ale rodiče se i bojí, kdyby dostal záchvat. Teď ho teda mají samozřejmě, už má méně záchvatů, ale byl z toho takový strach, co dělat, kdyby… Nemohl přespat třeba ve škole, mají takové akce, že dítě přespí ve škole, nebo má to stanování nebo mají ty prázdniny, kam můžou na ty – já jsem tam nikdy nebyl – na nějakém kempu, kde jsou o prázdninách týden, čtrnáct dní. Tak to jsme měli passé úplně, to byste musela být s ním jedině, to jinak nejde. Protože ty záchvaty měl a nikdo si nedokáže představit to riziko, jaké je, když to dítě může kdykoliv spadnout. Nevíte, co se děje ve skautu, to nejde, tamhle lezou po horách anebo kdekoliv. I ten výběr těch dovolených se dělá na míru, v uvozovkách, tak, aby to vyhovovalo, aby ho to bavilo. Což je taky problém trošku i teď, protože jeho nebaví nějaké hrady a zámky. Takže taková tradice je zoologická, to nějak funguje, kdy asi největší cíl je to všechno projet, aby už to měl za sebou. A kde se najíme, ale není to o tom, že mě to nebaví – a pojedeme na safari a takhle. Tak tohle třeba jo, bazén taky, dalo by se říct, zvládá, když se mu pomůže. Převlékání, musíte mu samozřejmě pomoct, svlékání asi ne, ale snaží se samozřejmě.