Michal a Jana si nebyli jistí, zda mají nárok na příspěvek na péči. Proces jeho získání je podle nich náročný.

---

Jana a Michal

• Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 1,5 roku
• Věk rodiče v době rozhovoru:  44 a 31 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Požádali jste třeba i o příspěvek na péči?

PZ: Budeme, teď.

PM: Budeme žádat.

PZ: Budeme žádat, teď to řešíme. Protože já jsem nejdřív pořád nevěděla, máme-li, nemáme-li na to nárok. Pořád jsem si říkala, než se ta epilepsie projevila, než jsme věděli, že to je kortikální dysplazie a že ta rehabilitace bude hodně dlouhodobá a náročná, tak jsem tak nějak nevěděla, jestli na to máme nárok a jestli dítě, které hůř mluví, na to má nárok. A ten Orfiril, který nezabíral, tak nás hodil ještě navíc slušný kus dozadu, i motoricky. Navíc teď ta dysfázie se projevuje tak, že se ty pomyslné nůžky toho rozdílu mezi ním a jeho zdravými vrstevníky pomalu čím dál tím víc rozvírají, takže ten rozdíl mezi ním a zdravými vrstevníky je opravdu hodně znatelný. Proto teď budeme žádat o ten příspěvek na péči. Je to teda hodně náročné, protože musíte mít aktuální zprávy od lékařů, nesmí to být starší než 3 měsíce. A když zavoláte psycholožce, ona vám dá termín za rok, zavoláte fyzioterapeutovi, ten vám dá termín za 2 měsíce, zavoláte neurologovi, ten vám řekne: „Dobře, tak přijďte za týden.“ Tak tohleto, logoped, foniatr, ergoterapeut, fyzioterapeut, vyšetření sluchu, tohleto všechno aby vlastně jsme měli ne starší než 3 měsíce, tak to je… Se snažím, to mi přijde, že se snažím zkoordinovat něco, co se zkoordinovat vlastně nedá.