Martin se o nároku na příspěvek dozvěděl až po několika letech od jiných rodičů dětí s epilepsií.

---

Martin

• Věk dítěte v době rozhovoru: 17 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  5 let
• Věk rodiče v době rozhovoru:  40 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Od nějakých rodičů možná se něco dozvíte. Někde. Když jste tady na té vesně, tak vám rodiče řeknou: „No, ale to můžete tady a tady.“ A necháváte si proplatit tohleto. My o ničem nevíme. A tak dále. To jsou takové možnosti. A víte o tom, že je příspěvek na dítě, že když je takhle hendikepovaný, že máte nárok na…

T: Příspěvek na péči.

P: Příspěvek na péči, my jsme to x let nevěděli. X let. Nikdo vám to neřekne. Až teprve když jsme byli tady. To jsou takové nějaké věci, které se dozvíte v nějaké té komunitě maminek asi, bych řekl, a které si povíte při krácení dlouhých chvil u kouření. Protože jinak to tady asi nejde, rozebírají se různé tady tyhle věci. Normálně pak v místě bydliště nemáte nikoho jako tu komunitu. Takže si myslím, že to pomáhá hlavně tady v tomhletom zdravotním zařízení, že se setkávají maminky a vlastně si o tom promluví. A samozřejmě sou maminky, které jsou na tom finančně hůř, a zase některé, které jsou na tom finančně líp, a prostě si tak navzájem říkají informace, o kterých by člověk ani nevěděl. Nikdo vám to neřekne. To máte jako sociální dávky. Taky vám nikdo neřekne, že máte nárok na tohleto, na tohleto. Vlastně nevíte. Taky neřešíme, že tady nejsem na, jak bych to řekl, pracovní neschopnosti, že to nemám prostě. Neřeším to. U tady těch peněz, co narve stát do něho, tak já vždycky říkám: „Tak já to zas v podnikání narvu do těch daní a je to vyrovnané.“ Já od státu nic nepotřebuju, ale potřebuje to spíš kluk, samozřejmě.