Erika s partnerem nemohou ani jeden plně chodit do práce, život si uzpůsobili podnikání.

---

Erika

• Věk dítěte v době rozhovoru: 17 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  po narození
• Věk rodiče v době rozhovoru:  39 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Vy jste mluvila o tom, že kvůli onemocnění vašeho syna nemůžete oba dva plnohodnotně chodit do práce, tak jakým způsobem to ovlivnilo váš pracovní život?

P: Zpočátku jsem byla doma, protože byla ta péče, než jsme se se vším sžili a než jsme se nějak s tím naučili, tak zpočátku jsem byla doma. Měla jsem o 2 roky mladšího syna, takže jsem byla i kvůli němu doma. Pak jsem teda začala děti vozit do školky. Školka tady, kam našeho syna vzali, tak je vzdálená 12 kilometrů, takže jsem napřed syna dovezla do  místní školky, toho mladšího, toho postiženého do školky, kam chodí děti, které mají nějaké postižení. Takže toho jsem dovezla tam, vezla jsem ho tam na 8 hodinu a ve 12 hodin jsem si ho zase vyzvedávala. Na tak krátkou dobu by mě nikdo ani do práce nevzal. A samozřejmě, když došlo k nějakému nakupení záchvatů, kdy se stav zhoršil, kdy bylo potřeba udělat nějaké vyšetření, nějaký zákrok, tak jsme byli v nemocnici, takže to by asi žádný zaměstnavatel netoleroval. Do práce já jsem nastoupit nemohla, partner do práce chodil, ale zase to bylo komplikované v tom, že jsem bývala často v nemocnici a neměl se kdo postarat o toho mladšího syna, takže s tím byly taky velké problémy. A po 9 letech, kdy jsem byla doma, jsem zjistila, že to nejde, být takhle doma pořád, tak jsem začala podnikat. Partner začal taky podnikat, tak jsme uzpůsobili ten život tak, abychom práci mohli podřídit tomu aktuálnímu zdravotnímu stavu.