Petr K považoval za velké štěstí, že mu nadřízený dovolil, aby se postaral o dceru.
Petr K
- Věk dítěte v době rozhovoru: 15 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 2 roky
- Věk rodiče v době rozhovoru: 41 let
Textová verze
P: Jsem měl úžasného nadřízeného, protože tak, jak já jsem byl v práci, to bylo, že jsem vyčerpal celou dovolenou, všecka volna, co se dala, všechno, a už jenom to, že mi to toleroval. A to jsem byl na vedoucím postu, a nebyl jsem tam najednou, když to řeknu, trhaně 2 měsíce jsem byl pryč. A řekl mi: „Neřeš to. Vyřeš si to. Neřeš to.“ To byla strašná pomoc pro mě, jako fakt. To je to, co říkám, že člověk má smůlu, a v něčem má štěstí. Mohlo to být stejné, mohl jsem mít šéfa, který řekne: ne, mě to nezajímá, budeš tady, anebo končíš. To mně se nestalo, já jsem měl podporu i v zaměstnání, od kolegů, od šéfa, od rodiny. To si myslím, že je dost podstatné a důležité, já jsem měl v tomhle výhodu. Já jsem byl ve špitále a nemusel jsem řešit, co bude, až se vrátím, jestli si mě tam nechají, jestli mě nevyhodí, v tomhle to bylo parádní.
Další zkušenosti:
Irča si kvůli péči o dceru nemůže navýšit úvazek v práci.
Irena sice nemohla pracovat na plný úvazek, vždy si ale našla způsob, jak práci skloubit s péčí o nemocné dítě.
Petře zaměstnavatel umožnil zkrácený úvazek, rodina pomohla s hlídáním dětí.
Erika s partnerem nemohou ani jeden plně chodit do práce, život si uzpůsobili podnikání.
Petra 36 se s matkou střídaly v práci a při hlídání syna.
Honzovi někteří zákazníci vyčetli, že je nespolehlivý; když se s jeho dcerou něco dělo, chtěl být u toho, a tak práci odložil stranou.
Lucka má v práci podporu od vedení podniku.
Petr K považoval za velké štěstí, že mu nadřízený dovolil, aby se postaral o dceru.
