capr_videa

Kateřina zvolila silikonový implantát. Společně s partnerkou se staraly o zatahování expandéru. .
První, nejjednodušší varianta byla vzít prso pryč. Tím je to údajně vyřízené. V tom mě všichni tak podporovali, že bych to měla udělat. A to se mně úplně nelíbilo. Další možnost byla při operaci, kdy se vezme prso, se tam vloží expandér, který připravuje místo pro implantát, což už je ale menší operace, kdy se ten expandér nahradí implantátem. To je to, co jsem zvolila. A pak ještě byla možnost nechat si to prso rekonstruovat z vlastní tkáně, která se bere z břicha. To se mně teoreticky hrozně líbilo, že bych se zbavila břicha a měla bych prso, které ještě víc by se chovalo jako normální prso. Protože ten implantát je naopak takový jako trošku tvrdý kámen. Kdežto kdybych to měla z toho břicha, tak by to bylo měkčí. To jsem ale nakonec nechtěla kvůli tomu, že to bylo o jednu operaci víc. Takový byl ten postup. Já už si to teď přesně nepamatuju, jak to totiž bylo, proč se mně tady do tohohle úplně nechtělo. A ještě on mně vysvětloval, kdyby náhodou se to vrátilo někdy a týkalo by se to toho druhého prsa, tak by to už nešlo z té tkáně udělat, takže by to zvažoval jako až buď později a nějak komplexně, nebo něco jiného. Nějak mě v tom taky nepovzbuzoval, tady v téhle možnosti, je to velká operace, zásah ještě do toho břicha. Já jsem byla tehdy asi hubenější, tak to bylo tak na hranici, jestli se z toho něco vůbec vezme, proto jsem zvolila tady tu variantu. Dlouho jsem si to musela zatahovat, aby nevyjel, ten expandér celý, jako nahoru, takže jsem to musela hrozně utahovat a mít furt zabalené. Ale to jsem viděla hned v nemocnici, když mně to nějak převazovali, tak tam jsem to asi viděla hned. A tak nějak jsem tušila, že to bude hrozné, a bylo to hrozné. Pak jsem přijela domů a teď jsem to potřebovala si převázat a chtěla jsem, aby partnerka mi to převázala, protože to nešlo moc udělat v jednom člověku, a ona, chudák, jsem viděla, jak je úplně z toho špatná a úplně bledá. Teď řekla, že nemůže, že si musí lehnout, protože omdlí asi, a tak si lehla na zem. Já jsem byla frustrovaná z toho, že jsem chtěla, aby mně to rychle udělala, ne tady se hroutila, když se jí to ani jako netýká. Ale tak to úplně chápu, že to muselo být hrozné pro ni taky. No, a pak jsme se nějak naučily v tom chodit, že to jako ona už zvládla převázat.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_02_01katerinazvolilasliko.mp4

Pokračovat ve čtení

Edita nepočítala s tím, že bude kvůli rekonvalescenci po operaci potřebovat pomoct s péčí o děti a domácnost.
Rekonvalescence? No, já jsem si myslela naivně, jak prostě za týden. Když jsem byla v nemocnici, tak jsme poslali děti k babičce a pak, jsem si říkala, pak je přivezou, a že to nějak s nimi zvládnu. Ale to byl teda velký omyl. Protože já jsem byla, ta ruka byla prostě, bolelo mě to, i to prso. A nesměla jsem to namáhat, to bylo takové to první, kdy jsem se cítila nemocná a že tu pomoc opravdu potřebuju. A oni byli připravení jen na tu chemoterapii, pak už jsem neměla nic víc zajištěného, ta tchyně už skoro nastupovala. Ale už prostě jsem ji nechtěla otravovat, už mi to bylo prostě blbé. Ještě tady vlastně byla mamka moje, a to bylo takové jako náročnější. Pak přijela tchyně, ale už toho bylo hodně. Po té operaci to bylo takový těžší. Na tu chemoterapii jsem byla připravená, na tohle už ne, že ještě budu potřebovat pomoc. A když už ta ruka a to prso se tak nějak daly do pořádku, tak mě chytla záda. Skřípnul se mi nějaký, tady kostrč se mi zablokovala. A to teda bylo asi nejhorší z celé léčby, protože já jsem byla úplně vyřízená, vůbec jsem se nemohla hýbat. To mi tehdy pomohl manžel, byl doma, pak někdo ještě přijel. Ta rekonvalescence, to bylo docela těžké, když na to vzpomínám zpětně. To jsem úplně vytěsnila radši.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_01_10editanepocitalas.mp4

Pokračovat ve čtení

Monika B. měla v prsu zánět, zánětlivá tekutina nakonec sama odtekla.
Vzali mi prso plus ještě lymfatické uzliny, takže mám vlastně jizvu tady a jizvu ještě v podpaží. Byla jsem tam týden, protože jsem do toho dostala infekci a měla jsem obrovskou bouli, obrovský zánět. Potom i přesto všechno jsem poprosila doktory, jestli by mě nemohli pustit domů. Ten zánět otekl potom jenom kvůli tomu, že se mi vytvořila díra od hadiček. Jak jsem měla ty hadičky, tak vlastně díky tomu ten zánět otekl a pak se mi vlastně ještě udělala boule tady pod tím, ale všechno jako v pořádku. Oni mi vlastně řekli, že operace znamená hodinku na sále a pak 3 dny a jdu domů. A mně se tam udělal právě zánět, takže mi vytáhli ty hadičky dřív, než asi měli. A potom už se mi tady udělala taková strašně velká boule, byla hrozně horká a byl v tom zánět. Oteklo mi to až doma, jak jsem měla od hadičky tu dírku, tak mi to oteklo. Jinak do té doby prostě nevím, co by se s tím stalo, nebo jako kudy by to šlo. A to samo? Jako odteklo? Doma? No, já jsem se vzbudila ráno a bylo to. Jaké to bylo? Hrozné, protože jsem viděla to pyžamo. Ale je fakt, že potom už to bylo jenom dobré, že to pomohlo asi. Nevím jinak, jak by se to řešilo, protože i když mi to odsávali injekcí, tak se to nějak nezlepšovalo a dostávala jsem na to nějaké obklady. Šla jste k doktorovi, když vám to odteklo? Jsem si to musela zavazovat. A bylo všechno v pořádku. To teda musel být šok, to jste se ráno takhle probudila? Ano. A už to tam bylo? A už to bylo, celé triko jsem měla jakoby růžové. To musel být šok. No, nevěděla jsem vůbec, co se děje. Říkám: „Co to je?“ A můj přítel mi povídá: „Jé, tak aspoň takhle je to. Aspoň takhle je dobře, no.“ Já jsem pak hodně spala, hodně jsem proležela, prospala.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_01_09monikabmela.mp4

Pokračovat ve čtení

Káma neměla po operaci žádné komplikace a rána se hojila velmi dobře. .
Ráno to bylo šup šup, prášek – takový ten oblbovák – a na sál. Když jsem se probrala, tak musím říct, že tentokrát mi teda zle nebylo, ale zas mě to strašně bolelo, ten první okamžik po tom probuzení. Ani ne tak ta rána na tom prsu, ale spíš to podpaží s těmi uzlinami. To jsem fakt měla pocit, že to je úplně neskutečná bolest. Ale sestřičky byly skvělé, hned mi píchly nějakou injekci od bolesti a postupně to jak kdyby odeznělo. A potom už, po té operaci dostáváte třeba nějaké prášky na bolení, ale už jsem to ani nějak nevyžadovala. Musím říct, že potom jsem se cítila líp, než jsem si dokázala představit, že to tak bude. S tím, že člověk je omezený, tam máte nějaké ty drény v tom, akorát to taháte s sebou. Dokonce na druhý den mi hned oddělali to lepení na tom. Takže to bylo docela takové, asi to není tak složitá operace, jak si třeba člověk myslí, není to zásah do těla přímo. Třeba když jde někdo se žaludkem, nebo tak. Akorát mi to hodně teklo, takhle teď ještě si vzpomínám, vlastně jsem tam měla ty drény celou dobu a hodně z toho šla nějaká ta, jak nefungujou – protože mi sebrali, myslím, 6, 7 uzlin –, takže ty lymfy potom nefungujou tak, jak mají. Ale celkově to hojení, myslím si, že bylo dobrý. Ten večer už jsem po operaci normálně chodila, nic hrozného. Jak probíhalo hojení té rány po první operaci? Asi dobře. Ne, asi určitě, nebyl tam žádný problém. Domů jsem šla teda ještě se stehy, v nemocnici jsem tam měla vývod, drén z té hlavní rány, za týden jsem šla na vytažení stehů. A musím říct, že když to vezmu zpětně, tak jsem tam potom ty jizvy. Jak jsem říkala, pan doktor si nechal záležet, krásně to vyšil, vlastně ta jizva nebyla v podstatě vůbec vidět. Po tu paži trošku, ale tím, že tam je to asi tak nějak víc namáhané. Ale jizva krásná, skoro jsem se s ní mohla chlubit. Žádné bolesti, vůbec nic, rukou jsem mohla normálně hýbat. Řekla bych, že to bylo v pohodě.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_01_08kamanemelapo.mp4

Pokračovat ve čtení

02_01_06mariemelaslimfedemem

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_01_06mariemelaslimfedemem.mp4

Pokračovat ve čtení

Evík měla po operaci uzlin lymfatický otok, pomohla jí cvičitelka, která jí doporučila rehabilitaci.
Máte po operaci nějaké následky? Následky mám, a to ten sekundární lymfedém. Protože kromě částečné operaci prsu mně byly odoperovány v axile i lymfatické uzliny. A to je věc, s kterou jsem se dodneška nesmířila a nesrovnala, i když jsem to celkem všechno snášela dobře, protože v té době už existovala takzvaná sentinelová metoda. A kdyby se tahle metoda použila – což je vyšetření první lymfy –, tak by nemuselo dojít k tomu následnému problému, který v současné době mám. To znamená lymfatický otok. Jak s tím lymfatickým otokem pracujete? Snažím se sama cvičit a čas od času docházím na lymfatické masáže, ty jsou manuální a přístrojové. Radil vám někdo, co s tím? Ano, radil. V tom občanském sdružení, které jsem začala navštěvovat, naše cvičitelka, která byla profesorkou na fakultě zdravotních studií a nám všem připravila cvičení přímo na míru, tak ta si všimla, že každá moje ruka je jiná. A ona byla ta, která mě poslala na rehabilitaci, kde už se mě ujali, kde mně to i vysvětlili, snažili se to i mého partnera naučit, aby mně třeba i pomohl. Jak dlouho po operaci to bylo? Tohle bylo tak rok po operaci. Přibližně rok. A ten rok jste s tím nic nedělala? Ne, já jsem si toho nevšimla, nevěděla jsem, že něco takového existuje. A je docela možné, že jsem si to i přivodila sama tím, že jsem na sebe nebyla hodná, nebyla jsem k sobě šetrná. Protože i ta operace přináší s sebou nějaké omezení. Takže práce na zahrádce, kterou bych dělat neměla, a takové další a další věci, tak možná i to k tomu přispělo. Nevím, možná že to přišlo samo. Snažila jsem se to sama pro sebe vyhodnotit, kde jsem třeba udělala chybu. Ale byla jsem ráda, že ta paní profesorka mě na to upozornila, protože člověk jako sám sebe nevnímá někdy.

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/02_01_05evikmelapooperaci.mp4

Pokračovat ve čtení

01_03_10zofkavprvni

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/01_03_10zofkavprvni-1.mp4

Pokračovat ve čtení

01_03_04sdeltelefon_kacce

16. 04. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/04/01_03_04sdeltelefon_kacce-1.mp4

Pokračovat ve čtení