pal videa

<strong> Paní Dita popisuje, že po poslední sérii chemoterapií s ní nikdo z lékařů nemluvil o tom, co bude dál. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Kdy vlastně skončila ta vaše poslední léčba? Řekl vám někdo „My už pro vás nemůžeme nic udělat, běžte domů“? Už žádná léčba nebude, nebo vy jste se sama takto rozhodla? Ne, já jsem byla poslaná po 10 ozářkách domů. A víte, co je zvláštní? Že se mnou ten den kromě sestřiček vůbec žádný doktor nepromluvil. Je to zvláštní, papíry, všecko jsem dostala v pořádku.

Paní Dita popisuje, že po poslední sérii chemoterapií s ní nikdo z lékařů nemluvil o tom, co bude dál.
Textový přepis rozhovoru: Kdy vlastně skončila ta vaše poslední léčba? Řekl vám někdo „My už pro vás nemůžeme nic udělat, běžte domů“? Už žádná léčba nebude, nebo vy jste se sama takto rozhodla? Ne, já jsem byla poslaná po 10 ozářkách domů. A víte, co je zvláštní? Že se mnou ten den kromě sestřiček vůbec žádný doktor nepromluvil. Je to zvláštní, papíry, všecko jsem dostala v pořádku.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_07_pal28.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Valéria je zklamaná z komunikace s lékaři. Mrzí ji, že s ní nemluvili otevřeně, že jí v určitém bodě už nenabídli žádnou léčbu a přistupovali k ní jako k beznadějnému případu. To jí vzalo naději, kterou považuje za hodně důležitou. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A předtým? Stalo se, že nějaký doktor nebo doktorka se nechovali, jak by jste si představovala? Máte nějaký takový zážitek? No, nemám taký. To jedine na internom, čo pán primár povedal, bolo: „No už to lepšie nebude a musíte sa zmieriť s tými bolesťami.“ To sa ma tak, nedal mi nádej. Nedal mi nádej, že tak to bude časom. Ale tak sa ma to trošku dotklo, pretože nádej človek musí mať. „No, hold, čo s vami, no? Musíte tie bolesti nejako zvládnuť a čo s vami budeme robiť, no? Čo?“ To sú niektorí bezradní. Ja viem, že ale keď zistili, že mám tu na tom pľúcnom v XXX, tak nič, nikto nič. Bude nejaká liečba, alebo budete pokračovať? Nie, proste spadla klietka po chemo a terapia „keď vám bude to, tak na interné se prihláste a tam vám pomôžu“ – takto z jedného na druhého sa vyhovárali. Ja som myslela, že to pľúcne bude pokračovať, i keď tá chemoterapia… však existujú aj iné alternatívy trebárs liečby. Čakala som niečo iné, no ale tak. Jste teda zklamaná? Som sklamaná, že mi nepovedali, že sa bude pokračovať v ďalšej liečbe, ale po jednej chemoterapii hotovo, nikto nič. A bolesti. Písali plno liekov, bolo napísaných všade. Lieky, a ja som živote so žalúdkom nemala nič a vznikli mi vredy na žalúdku z toho. Trošku fakt som sklamaná, ale nemôžem im dať. Vidieť ich, no, možno že. A je tiež tam dlhá čakacia doba na odborné vyšetrenia a má určite človek poradovník a to vtedy sa až dostanete. Tak co by jste jim poradila? Jak by měli s pacienty nějak líp jednat? Říkala jste, nebrat naději. No práve. Pretože sa hovorí, že nádej zomiera posledná. Je to i pro ty lékaře asi těžké… No áno. Když si neví rady, neumí to nějak říct. Nejako – skúsime takú alebo takú liečbu, ale u tej rakoviny, tak oni sa vytápajú. To sú ešte neni tak prebádaná tá liečba, tak to máte u každého niečo iné. Tak hovorím, viniť ich, ale nemôžem za to. Zasa nie, že aby oblbovali tých pacientov, ale tak to takým nejakým normálnym… Niečo povedať, no takým prístupom, no.

Paní Valéria je zklamaná z komunikace s lékaři. Mrzí ji, že s ní nemluvili otevřeně, že jí v určitém bodě už nenabídli žádnou léčbu a přistupovali k ní jako k beznadějnému případu. To jí vzalo naději, kterou považuje za hodně důležitou.
Textový přepis rozhovoru: A předtým? Stalo se, že nějaký doktor nebo doktorka se nechovali, jak by jste si představovala? Máte nějaký takový zážitek? No, nemám taký. To jedine na internom, čo pán primár povedal, bolo: „No už to lepšie nebude a musíte sa zmieriť s tými bolesťami.“ To sa ma tak, nedal mi nádej. Nedal mi nádej, že tak to bude časom. Ale tak sa ma to trošku dotklo, pretože nádej človek musí mať. „No, hold, čo s vami, no? Musíte tie bolesti nejako zvládnuť a čo s vami budeme robiť, no? Čo?“ To sú niektorí bezradní. Ja viem, že ale keď zistili, že mám tu na tom pľúcnom v XXX, tak nič, nikto nič. Bude nejaká liečba, alebo budete pokračovať? Nie, proste spadla klietka po chemo a terapia „keď vám bude to, tak na interné se prihláste a tam vám pomôžu“ – takto z jedného na druhého sa vyhovárali. Ja som myslela, že to pľúcne bude pokračovať, i keď tá chemoterapia… však existujú aj iné alternatívy trebárs liečby. Čakala som niečo iné, no ale tak. Jste teda zklamaná? Som sklamaná, že mi nepovedali, že sa bude pokračovať v ďalšej liečbe, ale po jednej chemoterapii hotovo, nikto nič. A bolesti. Písali plno liekov, bolo napísaných všade. Lieky, a ja som živote so žalúdkom nemala nič a vznikli mi vredy na žalúdku z toho. Trošku fakt som sklamaná, ale nemôžem im dať. Vidieť ich, no, možno že. A je tiež tam dlhá čakacia doba na odborné vyšetrenia a má určite človek poradovník a to vtedy sa až dostanete. Tak co by jste jim poradila? Jak by měli s pacienty nějak líp jednat? Říkala jste, nebrat naději. No práve. Pretože sa hovorí, že nádej zomiera posledná. Je to i pro ty lékaře asi těžké… No áno. Když si neví rady, neumí to nějak říct. Nejako – skúsime takú alebo takú liečbu, ale u tej rakoviny, tak oni sa vytápajú. To sú ešte neni tak prebádaná tá liečba, tak to máte u každého niečo iné. Tak hovorím, viniť ich, ale nemôžem za to. Zasa nie, že aby oblbovali tých pacientov, ale tak to takým nejakým normálnym… Niečo povedať, no takým prístupom, no.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_06_pal37.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Monika je přesvědčená o tom, že se o své prognóze mohla dozvědět dříve a jasněji. Měla by více času zařídit vše, co se teď z nemocnice a při zhoršujícím se zdravotním stavu řeší velmi obtížně. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Člověk se opravdu dozvídá, co se děje, až když už je ale v tom posledním stadiu, a ne když si furt myslí, frajer, že to nějakým způsobem bude. (…) Ale fakt jsem netušila ani to, že se člověk najednou, když už je u konce… A potom teda sdělení diagnóz – absolutně nula. Nula. Nic, nic. Nepracujou s pacientem, nesdělujou mu řádně, no, nevím. Řádně od začátku jsem teda věděla, že mám rakovinu, ale to je tak asi všechno. Opravdu to je, jako když nastoupím do školy a oni mi řeknou: „Budeš se učit.“

Paní Monika je přesvědčená o tom, že se o své prognóze mohla dozvědět dříve a jasněji. Měla by více času zařídit vše, co se teď z nemocnice a při zhoršujícím se zdravotním stavu řeší velmi obtížně.
Textový přepis rozhovoru: Člověk se opravdu dozvídá, co se děje, až když už je ale v tom posledním stadiu, a ne když si furt myslí, frajer, že to nějakým způsobem bude. (…) Ale fakt jsem netušila ani to, že se člověk najednou, když už je u konce… A potom teda sdělení diagnóz – absolutně nula. Nula. Nic, nic. Nepracujou s pacientem, nesdělujou mu řádně, no, nevím. Řádně od začátku jsem teda věděla, že mám rakovinu, ale to je tak asi všechno. Opravdu to je, jako když nastoupím do školy a oni mi řeknou: „Budeš se učit.“

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_05_pal24.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Viktor je v hospici a říká, že lékaři mu nedovedou s určitostí říci nic o jeho prognóze. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Áno, dobre. A teraz, hovoril vám niekto o prognóze? Ať vyčkáme, co to bude dělat dále. Oni sami neví. Sami nevedia? Co to udělá dále. A nepotreboval by ste o tom s niekým hovoriť, že čo bude? Toto vám žádný doktor neřekne, oni sami neví. Každý má jiný organismus a každý reaguje jinak. Já se cítím dobře, mám chuť jíst, všecko. Zdraví je v pořádku a jsem pod kontrolou. …. Něco tam je ale. Tak mě otevřeli, v nemocnici mě otevřeli, zjistili, že se s tím nedá nic dělat, že to tak musí zůstat. Já nevím. Už jsem takový zkušební králík. Buď to vydržím, nebo to nevydržím. To už záleží na tom organismu, jak se s tím vyrovná. To vám nikdo neřekne.

Pan Viktor je v hospici a říká, že lékaři mu nedovedou s určitostí říci nic o jeho prognóze.
Textový přepis rozhovoru: Áno, dobre. A teraz, hovoril vám niekto o prognóze? Ať vyčkáme, co to bude dělat dále. Oni sami neví. Sami nevedia? Co to udělá dále. A nepotreboval by ste o tom s niekým hovoriť, že čo bude? Toto vám žádný doktor neřekne, oni sami neví. Každý má jiný organismus a každý reaguje jinak. Já se cítím dobře, mám chuť jíst, všecko. Zdraví je v pořádku a jsem pod kontrolou. …. Něco tam je ale. Tak mě otevřeli, v nemocnici mě otevřeli, zjistili, že se s tím nedá nic dělat, že to tak musí zůstat. Já nevím. Už jsem takový zkušební králík. Buď to vydržím, nebo to nevydržím. To už záleží na tom organismu, jak se s tím vyrovná. To vám nikdo neřekne.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_04_pal20.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Dáša je v hospici a říká, že jí lékaři sdělili, že záleží jen na ní, jak nemoc zvládne. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A čo potom nasledovalo, aká opatera? Teda ste prešli tým liečením a čo potom? Potom jsem byla doma u přítele. Ale tam jsem začala hubnout a oni mi doporučili, že tady mám větší klid, v tom hospici. A je tu dobře. Opravdu. Veškerou péči mám, stoprocentní, ne-li víc. (…) Hovorili vám aj o prognóze? Čo príde? Ano, určitě. To překonám, anebo ne. Že se musím snažit mít pevnou vůli, ve všem. A ne se tomu poddávat.

Paní Dáša je v hospici a říká, že jí lékaři sdělili, že záleží jen na ní, jak nemoc zvládne.
Textový přepis rozhovoru: A čo potom nasledovalo, aká opatera? Teda ste prešli tým liečením a čo potom? Potom jsem byla doma u přítele. Ale tam jsem začala hubnout a oni mi doporučili, že tady mám větší klid, v tom hospici. A je tu dobře. Opravdu. Veškerou péči mám, stoprocentní, ne-li víc. (…) Hovorili vám aj o prognóze? Čo príde? Ano, určitě. To překonám, anebo ne. Že se musím snažit mít pevnou vůli, ve všem. A ne se tomu poddávat.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_03_pal13.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Jaromír nedostal od lékařů mnoho informací o své nemoci, možnostech a vyhlídkách. Když se přímo zeptal, odpověď byla vyhýbavá. Nemluvil s žádným lékařem ani při propouštění z nemocnice. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A od kdy vám xxxx? Tak až jsem se zeptal, tak jo. A co vám řekli? Že neumí luštit z křišťálové koule. To vám řekli? Ano. Že je to jasné. Logický výklad je, že to může dopadnou tak i tak. Ano. A co vám řekli o následné péči? Vlastně v podstatě nic. Ne, nepamatuju si, že by mně něco z novodobější perspektivy řekli o péči, o tom nevím. …………. A xxxx s lekármi xxxx? Ne, protože oni s vámi nemluvili, kdyby prostě přišli a řekli… Já si myslím, že nemocnice, když člověka propouští, tak aspoň lékař by u toho měl být. Mě propouštěly zdravotní sestry: „Papír, co a kde a jak a proč, to my nevíme.“ Dali vám xxxx? Ne.

Pan Jaromír nedostal od lékařů mnoho informací o své nemoci, možnostech a vyhlídkách. Když se přímo zeptal, odpověď byla vyhýbavá. Nemluvil s žádným lékařem ani při propouštění z nemocnice.
Textový přepis rozhovoru: A od kdy vám xxxx? Tak až jsem se zeptal, tak jo. A co vám řekli? Že neumí luštit z křišťálové koule. To vám řekli? Ano. Že je to jasné. Logický výklad je, že to může dopadnou tak i tak. Ano. A co vám řekli o následné péči? Vlastně v podstatě nic. Ne, nepamatuju si, že by mně něco z novodobější perspektivy řekli o péči, o tom nevím. …………. A xxxx s lekármi xxxx? Ne, protože oni s vámi nemluvili, kdyby prostě přišli a řekli… Já si myslím, že nemocnice, když člověka propouští, tak aspoň lékař by u toho měl být. Mě propouštěly zdravotní sestry: „Papír, co a kde a jak a proč, to my nevíme.“ Dali vám xxxx? Ne.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_02_pal16.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jana je v nemocnici na paliativním oddělení a neví, co se bude dít dál. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Chemu jsem měla asi 2krát, nevím to určitě, protože jsem to měla rychle za sebou, ty pytlíky, tak asi 2krát nebo 3krát. Dělalo mi to hrozně zle, spíš mi to ubližovalo, tak mi to zrušili a dodělala jsem jen tu ruku. A řekli mi, jestli nechci přejít sem. Ale já jsem nevěděla, co jako to tady je, akorát jsem se ptala doktorky, jestli to tady není poslední štace, nebo co to je vůbec to tady. Ale říkali mi všichni, že jsou tady hodní a že je to tady pěkné, tak proto jsem sem přešla. Co ale se mnou kdo bude dělat nebo nebude dělat, to mně nikdo neřekl pořádně… A kdo vlastně rozhodl o tom, že půjdete sem? Vy jste říkala, že vám to někdo doporučil? … ale neřekl mi nikdo, jestli to bude pokračování léčby, nebo co to bude. Nebo jestli mě sem dají na umření, nebo proč sem jdu, to jako ne.

Paní Jana je v nemocnici na paliativním oddělení a neví, co se bude dít dál.
Textový přepis rozhovoru: Chemu jsem měla asi 2krát, nevím to určitě, protože jsem to měla rychle za sebou, ty pytlíky, tak asi 2krát nebo 3krát. Dělalo mi to hrozně zle, spíš mi to ubližovalo, tak mi to zrušili a dodělala jsem jen tu ruku. A řekli mi, jestli nechci přejít sem. Ale já jsem nevěděla, co jako to tady je, akorát jsem se ptala doktorky, jestli to tady není poslední štace, nebo co to je vůbec to tady. Ale říkali mi všichni, že jsou tady hodní a že je to tady pěkné, tak proto jsem sem přešla. Co ale se mnou kdo bude dělat nebo nebude dělat, to mně nikdo neřekl pořádně… A kdo vlastně rozhodl o tom, že půjdete sem? Vy jste říkala, že vám to někdo doporučil? … ale neřekl mi nikdo, jestli to bude pokračování léčby, nebo co to bude. Nebo jestli mě sem dají na umření, nebo proč sem jdu, to jako ne.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_01_pal25.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Miriam nemá potřebu se o své diagnóze a prognóze dozvídat víc. Je ráda, že za ni většinu věcí ohledně léčby domlouvá dcera. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A mluvila jste o tom s lékařem, navrhoval nějakou léčbu? Nebo jak jste se o tom bavili, o té vaší diagnóze? On mě moc neznal, já k němu přestoupila, byla jsem tam asi 2krát, ale dcera tam za ním byla. Ona je zdravotní sestra, tak to má všechno jako už v sobě za ta léta, vždyť je stará. Popovídala si s ním, řekla mu všechno, co mám za pro… Ze mě by to nedostal. Já nemám paměť. Tak udělala dobře, že tam šla ona teda. On o mně takhle ví všechno. A nechala mi hned napsat i léky a vyzvedla mi je z lékárny, takže já vlastně nikam nejdu. Tady jsou doktoři velice hodní, všichni, veškerý personál, klobouk dolů. (….) Já bych se chtěla ještě dostat k té vaší nemoci, jak jste vlastně mluvila s lékařem o tom, jaké jsou vyhlídky nebo co se s tím dá nebo nedá dělat. Já jsem s ní nemluvila, tam byla právě dcera, ta to tam všechno vyřídila a řekla mi zase jenom to, co chci slyšet. To je jasné, že negativa mi povídat nebude. Takže já vlastně celkem nevím, o co jde, a zase vím, že mám raka. Víc už vědět nemusím, to už stačí. Takže vám to tak vyhovuje, že to šlo přes tu dceru? Přes tu dceru. Před tím jsem byla u té lékařky, jak mi ukazovala snímky plic – tady jak se mi to uzavírá, to mi ukazovala –, a doporučila mi jít na onkologii. A ta onkologie, to už se zabývá jenom tímhle, ne? Tak já jsem teda zašla s tou nemocí a potom tam začala dcera chodit za mě, domluvila se s panem doktorem. Ale já už jsem tam osobně nebyla dlouho. Copak taky na mně uvidí?

Paní Miriam nemá potřebu se o své diagnóze a prognóze dozvídat víc. Je ráda, že za ni většinu věcí ohledně léčby domlouvá dcera.
Textový přepis rozhovoru: A mluvila jste o tom s lékařem, navrhoval nějakou léčbu? Nebo jak jste se o tom bavili, o té vaší diagnóze? On mě moc neznal, já k němu přestoupila, byla jsem tam asi 2krát, ale dcera tam za ním byla. Ona je zdravotní sestra, tak to má všechno jako už v sobě za ta léta, vždyť je stará. Popovídala si s ním, řekla mu všechno, co mám za pro… Ze mě by to nedostal. Já nemám paměť. Tak udělala dobře, že tam šla ona teda. On o mně takhle ví všechno. A nechala mi hned napsat i léky a vyzvedla mi je z lékárny, takže já vlastně nikam nejdu. Tady jsou doktoři velice hodní, všichni, veškerý personál, klobouk dolů. (….) Já bych se chtěla ještě dostat k té vaší nemoci, jak jste vlastně mluvila s lékařem o tom, jaké jsou vyhlídky nebo co se s tím dá nebo nedá dělat. Já jsem s ní nemluvila, tam byla právě dcera, ta to tam všechno vyřídila a řekla mi zase jenom to, co chci slyšet. To je jasné, že negativa mi povídat nebude. Takže já vlastně celkem nevím, o co jde, a zase vím, že mám raka. Víc už vědět nemusím, to už stačí. Takže vám to tak vyhovuje, že to šlo přes tu dceru? Přes tu dceru. Před tím jsem byla u té lékařky, jak mi ukazovala snímky plic – tady jak se mi to uzavírá, to mi ukazovala –, a doporučila mi jít na onkologii. A ta onkologie, to už se zabývá jenom tímhle, ne? Tak já jsem teda zašla s tou nemocí a potom tam začala dcera chodit za mě, domluvila se s panem doktorem. Ale já už jsem tam osobně nebyla dlouho. Copak taky na mně uvidí?

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_07_pal34.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Marie Anna uvádí, že o vážnosti svého stavu nevěděla, dozvěděla se to prostřednictvím dcery, kterou lékaři informovali.</strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Poďme k vašej diagnóze. Ako ste sa to dozvedeli, o tej vašej chorobe? Tak nejdřív to zatloukali. Pan doktor mi to přímo neřekl, řekl to dceři. Ale potom jsem se to dozvěděla, jak už najisto to bylo. Dcerka přišla a říkala: „Mamko, tak…“ Já jsem se to snažila jako tak polknout, říkám: „No, co se dá dělat, musíme to brát, jak to je.“ To jsem říkala. A tak jsem to dost těžko snášela. Ako vám to povedala? „No, mamko, není to s tebou dobré, však víš, co myslím.“

Paní Marie Anna uvádí, že o vážnosti svého stavu nevěděla, dozvěděla se to prostřednictvím dcery, kterou lékaři informovali.
Textový přepis rozhovoru: Poďme k vašej diagnóze. Ako ste sa to dozvedeli, o tej vašej chorobe? Tak nejdřív to zatloukali. Pan doktor mi to přímo neřekl, řekl to dceři. Ale potom jsem se to dozvěděla, jak už najisto to bylo. Dcerka přišla a říkala: „Mamko, tak…“ Já jsem se to snažila jako tak polknout, říkám: „No, co se dá dělat, musíme to brát, jak to je.“ To jsem říkala. A tak jsem to dost těžko snášela. Ako vám to povedala? „No, mamko, není to s tebou dobré, však víš, co myslím.“

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_06_pal01.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Dana se o vážnosti svého stavu nedozvěděla hned. Lékaři dříve než ji samotnou informovali její dceru. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Jak jste na to zareagovala? Vy už jste to naznačila trošku, řekla jste, jak jste reagovala na tu zprávu… Říkám vám, že jsem reagovala tak, že jsem nebyla vyděšená. Myslela jsem si, že to půjde tak, jak to šlo předtím, ta operace, že se to nějakým způsobem, buď ozářkami, nebo zase operací, že se to zlikviduje. Ale potom tady ten pan asistent na onkologii, tak on mně skoro nic neřekl. Mluvil se dcerou, dcera sem jezdila a chodila tam se mnou a on mluvil vždycky s ní. Mě nechtěl strašit, takže on mně vlastně neřekl až tak skutečnost, jaká byla. Ten asistent tady v městě? Potom ten pan asistent odešel odsuď z onkologie, je teď v xxx. Což jsem nemohla do xxx jezdit,autem nebo jakkoliv, nemohla jsem na takové cesty se vydávat. Chodila jsem totiž každý měsíc a to bych nebyla zvládla. Tak potom mně to řekla paní doktorka, ke které jsem přešla. Řekla, že je to velmi vážný stav. A dcera mně to řekla, ta to všechno věděla, tak mně to šetrně řekla, že je to vlastně smrtelná nemoc.

Paní Dana se o vážnosti svého stavu nedozvěděla hned. Lékaři dříve než ji samotnou informovali její dceru.
Textový přepis rozhovoru: Jak jste na to zareagovala? Vy už jste to naznačila trošku, řekla jste, jak jste reagovala na tu zprávu… Říkám vám, že jsem reagovala tak, že jsem nebyla vyděšená. Myslela jsem si, že to půjde tak, jak to šlo předtím, ta operace, že se to nějakým způsobem, buď ozářkami, nebo zase operací, že se to zlikviduje. Ale potom tady ten pan asistent na onkologii, tak on mně skoro nic neřekl. Mluvil se dcerou, dcera sem jezdila a chodila tam se mnou a on mluvil vždycky s ní. Mě nechtěl strašit, takže on mně vlastně neřekl až tak skutečnost, jaká byla. Ten asistent tady v městě? Potom ten pan asistent odešel odsuď z onkologie, je teď v xxx. Což jsem nemohla do xxx jezdit,autem nebo jakkoliv, nemohla jsem na takové cesty se vydávat. Chodila jsem totiž každý měsíc a to bych nebyla zvládla. Tak potom mně to řekla paní doktorka, ke které jsem přešla. Řekla, že je to velmi vážný stav. A dcera mně to řekla, ta to všechno věděla, tak mně to šetrně řekla, že je to vlastně smrtelná nemoc.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_05_pal10.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jarmila se o své diagnóze dozvěděla tak, že si poté, co vyšla z ordinace po vyšetření, přečetla lékařskou zprávu. V tu chvíli tam byla sama a byl to pro ni velký šok. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Ve čtvrtek jsem šla na ultrazvuk tady v xxx, strašlivě dlouho mě prohlížel a furt říkal: „To není dobré, to není dobré, paní, tam je voda, tam je spousta vody, to není vůbec dobré.“ A dal mi papír a řekl: „Slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou.“ Že jako nepůjdu domů a nepřijdu až za 14 dnů. Tak jsem vyšla na chodbu, a teď tam nebyl nikdo z rodiny, lékař, nikdo. Octnete se na chodbě, úplně sama, někde na středisku a tam na papíře čtete: „Tumor, 6–8 cm, otazník, mar karcinomax toza, takže karcinom, otazník, nejasné útvary v břiše, tekutina – litry.“ To jsem věděla, že to je úplně prostě v háji. Teď budu trošku sprostá. Moje reakce na to byla, že jsem nezačala ani brečet, ani se hroutit, nic, já jsem to prostě držela v ruce a furt jsem říkala: „Do prdele, já mám rakovinu, do prdele, já mám rakovinu.“ (…) Já ještě přemýšlím, jak se dostaly ty papíry na tu chodbu a že on vám k tomu nic neřekl… Ne, ne. On mi jenom řekl: „Je tam spousta vody a to není dobré, slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou, že nepůjdete s tím domů a nepřijdete až někdy.“ To je jediné, co mi řekl. Ale bylo to tak, že mi tu zprávu dal do ruky, já jsem ji otevřela a tam jsem četla takové hrůzy. Takže někde vám to neřeknou, a jinde vám dají takhle papír a poraď si s tím.

Paní Jarmila se o své diagnóze dozvěděla tak, že si poté, co vyšla z ordinace po vyšetření, přečetla lékařskou zprávu. V tu chvíli tam byla sama a byl to pro ni velký šok.
Textový přepis rozhovoru: Ve čtvrtek jsem šla na ultrazvuk tady v xxx, strašlivě dlouho mě prohlížel a furt říkal: „To není dobré, to není dobré, paní, tam je voda, tam je spousta vody, to není vůbec dobré.“ A dal mi papír a řekl: „Slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou.“ Že jako nepůjdu domů a nepřijdu až za 14 dnů. Tak jsem vyšla na chodbu, a teď tam nebyl nikdo z rodiny, lékař, nikdo. Octnete se na chodbě, úplně sama, někde na středisku a tam na papíře čtete: „Tumor, 6–8 cm, otazník, mar karcinomax toza, takže karcinom, otazník, nejasné útvary v břiše, tekutina – litry.“ To jsem věděla, že to je úplně prostě v háji. Teď budu trošku sprostá. Moje reakce na to byla, že jsem nezačala ani brečet, ani se hroutit, nic, já jsem to prostě držela v ruce a furt jsem říkala: „Do prdele, já mám rakovinu, do prdele, já mám rakovinu.“ (…) Já ještě přemýšlím, jak se dostaly ty papíry na tu chodbu a že on vám k tomu nic neřekl… Ne, ne. On mi jenom řekl: „Je tam spousta vody a to není dobré, slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou, že nepůjdete s tím domů a nepřijdete až někdy.“ To je jediné, co mi řekl. Ale bylo to tak, že mi tu zprávu dal do ruky, já jsem ji otevřela a tam jsem četla takové hrůzy. Takže někde vám to neřeknou, a jinde vám dají takhle papír a poraď si s tím.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_04_pal38.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Marie Anna popisuje svou nepříjemnou zkušenost s vyšetřením, při kterém vyslechla rozhovor mezi lékařem a sestrou. Pochopila z něj, že její nemoc je vážná.</strong> <br> Textový přepis rozhovoru: U pana doktora jsme věděli, že jsem u něj chodila na vyšetření, a jak mě vyšetřoval, tak zrovna říkal sestře: „Podívejte se, tamto, už to je u žaludku a už to jde do žaludku.“ A takovýmto způsobem jsem to všechno slyšela. Všechno jsem to slyšela. Nebylo to pro mě už tenkrát moc milé, protože jsem ležela a musela jsem zhluboka dýchat, jak mě vyšetřovali. Jak mi do toho žaludku dávali, jako to zavedli… Sondu? Já nevím, jak se to… Asi sondu. A tehdy jsem teda slyšela, že to není v pořádku. Či že hovorili o vás? Ano. Viděla jsem přímo, že mluvili o mně. „Podívej se, tam to jde a tam, to a tak.“ Takovým způsobem jsem to slyšela a cosi jsem se dovtípila.

Paní Marie Anna popisuje svou nepříjemnou zkušenost s vyšetřením, při kterém vyslechla rozhovor mezi lékařem a sestrou. Pochopila z něj, že její nemoc je vážná.
Textový přepis rozhovoru: U pana doktora jsme věděli, že jsem u něj chodila na vyšetření, a jak mě vyšetřoval, tak zrovna říkal sestře: „Podívejte se, tamto, už to je u žaludku a už to jde do žaludku.“ A takovýmto způsobem jsem to všechno slyšela. Všechno jsem to slyšela. Nebylo to pro mě už tenkrát moc milé, protože jsem ležela a musela jsem zhluboka dýchat, jak mě vyšetřovali. Jak mi do toho žaludku dávali, jako to zavedli… Sondu? Já nevím, jak se to… Asi sondu. A tehdy jsem teda slyšela, že to není v pořádku. Či že hovorili o vás? Ano. Viděla jsem přímo, že mluvili o mně. „Podívej se, tam to jde a tam, to a tak.“ Takovým způsobem jsem to slyšela a cosi jsem se dovtípila.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_03_pal01.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong>Pan Jaromír hodnotí pozitivně, že lékaři mu vše řekli spíše v náznacích. .</strong> <br> Keď zoberieme celý ten proces, ako vám to hovorili, že ste v tom stave, akom ste, že to je neliečiteľné. Mohlo by to byť lepšie povedané? Tá komunikácia prebehla dobre? Čo myslíte? Nemohlo to byť lepšie? Já myslím, že to šlo dobře. Dobre. Primerané to bolo? Ono zase na jednu stránku, když vám to někdo řekne naplno, tak člověk taky není spokojený, a když vám to někdo tak nějak naznačí, tak se člověk dovtípí sám. Čiže skôr také náznaky? Nikdo mi neřekl: prostě je konec a končíte. Áno? Vždycky to bylo tak, že pořád dávali nějakou šanci. A človek si sám musel ako keby povedať… To už tak nějak potom vycítíte, že on se každý snaží. Sice vám to neřeknou naplno, ale když už to tak prostě je…

Pan Jaromír hodnotí pozitivně, že lékaři mu vše řekli spíše v náznacích. .
Keď zoberieme celý ten proces, ako vám to hovorili, že ste v tom stave, akom ste, že to je neliečiteľné. Mohlo by to byť lepšie povedané? Tá komunikácia prebehla dobre? Čo myslíte? Nemohlo to byť lepšie? Já myslím, že to šlo dobře. Dobre. Primerané to bolo? Ono zase na jednu stránku, když vám to někdo řekne naplno, tak člověk taky není spokojený, a když vám to někdo tak nějak naznačí, tak se člověk dovtípí sám. Čiže skôr také náznaky? Nikdo mi neřekl: prostě je konec a končíte. Áno? Vždycky to bylo tak, že pořád dávali nějakou šanci. A človek si sám musel ako keby povedať… To už tak nějak potom vycítíte, že on se každý snaží. Sice vám to neřeknou naplno, ale když už to tak prostě je…

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_02_-pal02.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_01_02_01_pal 27

pal_01_02_01_pal 27

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_01_pal-27.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Alžběta říká, že lékařka jí sdělila, že její nemoc není léčitelná, ale že neví, jaký bude mít průběh. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: T: Kto vás informoval o tej diagnóze? Kto vám to povedal? P: Paní doktorka na xxx. T: Pani doktorka? Pani doktorka vám to povedala. A čo vám povedala, že sa stane? Čo vám povedala? P: Že není pomoci. T: Že nie je pomoci? P: Ano. T: A čo vám povedala, že sa stane? P: Nevím. Ona sama neví. T: Že sama nevie, to vám povedala? P: No, že to je vzácná nemoc. T: Že to je vzácna choroba? P: Ano.

Paní Alžběta říká, že lékařka jí sdělila, že její nemoc není léčitelná, ale že neví, jaký bude mít průběh.
Textový přepis rozhovoru: T: Kto vás informoval o tej diagnóze? Kto vám to povedal? P: Paní doktorka na xxx. T: Pani doktorka? Pani doktorka vám to povedala. A čo vám povedala, že sa stane? Čo vám povedala? P: Že není pomoci. T: Že nie je pomoci? P: Ano. T: A čo vám povedala, že sa stane? P: Nevím. Ona sama neví. T: Že sama nevie, to vám povedala? P: No, že to je vzácná nemoc. T: Že to je vzácna choroba? P: Ano.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_07_pal14.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Otakar se měsíc po vypuknutí příznaků a řadě vyšetření od lékařů dozvěděl diagnózu i to, že jeho nemoc není léčitelná. Dostal dvě možnosti. Buď podstoupit drastickou léčbu s velmi malou šancí na úspěch, nebo se zaměřit na odstranění bolesti a zkvalitňování života. Vybral si druhou možnost. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: T: A ako ste sa to dozvedel? Čo presne vám povedali? P: Co mně řekli? Paní doktorka řekla: „Bohužel, výsledek je, že jste dostal to nejhorší, co jste mohl.“ P: „Kolik je vám roků?“ 78. „Rakovina slinivky se nedá léčit.“ Jo? „Tak můžete jít, pokud budete chtít, na nějaké ty chemie a ozařování, a to byste strašně trpěl.“ Jediná možnost byly teda tady ty prášky. Že to bude odstraňovat bolest a že budu mít tak nějak víc normální život. O tom se těžko mluví. (….) T: Pani doktorka vám toto povedala? P: Totiž když bylo rozhodnuto, že to teda je takhle špatné, tak se stanovilo, že půjdu na komisi. A na komisi se rozhodlo, že to je neléčitelné, a já jsem si měl říct, jestli budu trvat na tom, že bych se ještě dál snažil nějak léčit. U nich. Anebo že budu takhle vegetovat. Tak jsem řekl: „To radši nebudu takhle…“ T: Rozumiem. A dali vám na výber? P: No, dali… Nic mně nedali na výběr, jenom tyhle dvě možnosti. Třeba že by se někde pokusilo něco dělat, anebo takhle, to ne. Zkrátka, tyhle dvě.

Pan Otakar se měsíc po vypuknutí příznaků a řadě vyšetření od lékařů dozvěděl diagnózu i to, že jeho nemoc není léčitelná. Dostal dvě možnosti. Buď podstoupit drastickou léčbu s velmi malou šancí na úspěch, nebo se zaměřit na odstranění bolesti a zkvalitňování života. Vybral si druhou možnost.
Textový přepis rozhovoru: T: A ako ste sa to dozvedel? Čo presne vám povedali? P: Co mně řekli? Paní doktorka řekla: „Bohužel, výsledek je, že jste dostal to nejhorší, co jste mohl.“ P: „Kolik je vám roků?“ 78. „Rakovina slinivky se nedá léčit.“ Jo? „Tak můžete jít, pokud budete chtít, na nějaké ty chemie a ozařování, a to byste strašně trpěl.“ Jediná možnost byly teda tady ty prášky. Že to bude odstraňovat bolest a že budu mít tak nějak víc normální život. O tom se těžko mluví. (….) T: Pani doktorka vám toto povedala? P: Totiž když bylo rozhodnuto, že to teda je takhle špatné, tak se stanovilo, že půjdu na komisi. A na komisi se rozhodlo, že to je neléčitelné, a já jsem si měl říct, jestli budu trvat na tom, že bych se ještě dál snažil nějak léčit. U nich. Anebo že budu takhle vegetovat. Tak jsem řekl: „To radši nebudu takhle…“ T: Rozumiem. A dali vám na výber? P: No, dali… Nic mně nedali na výběr, jenom tyhle dvě možnosti. Třeba že by se někde pokusilo něco dělat, anebo takhle, to ne. Zkrátka, tyhle dvě.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_06_pal22.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Jaroslav chce být od lékařů plně informován. Ne vždy ale sděleným informacím rozumí a cizí slova si musí doma dohledávat. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Dobre. Je tu ďalší dotaz. A to: „Ako si myslíte, že vás informovali, či to bolo dostatočné, či ste dostatočne porozumel tým informáciám od zdravotníkov?“ Snažili se mě informovat, říkám, bez omezení, naplno. Druhá věc je, jak já tomu rozumím. Ale vždycky se mě to snaží říct. Bohužel, nějaká slova si potom hledám doma ve slovníku cizích slov. Na Wikipedii? Ano, a podobně. Ale snaží se, zatím jsem nezjistil, že by mně něco zamlčovali. Já všude, když přijdu, tak říkám: „Informovat plně, bez omezení.“ Takže s tím problémy nemám. Horší je, jak tomu rozumím. Já tomu totiž moc nerozumím, víte?

Pan Jaroslav chce být od lékařů plně informován. Ne vždy ale sděleným informacím rozumí a cizí slova si musí doma dohledávat.
Textový přepis rozhovoru: Dobre. Je tu ďalší dotaz. A to: „Ako si myslíte, že vás informovali, či to bolo dostatočné, či ste dostatočne porozumel tým informáciám od zdravotníkov?“ Snažili se mě informovat, říkám, bez omezení, naplno. Druhá věc je, jak já tomu rozumím. Ale vždycky se mě to snaží říct. Bohužel, nějaká slova si potom hledám doma ve slovníku cizích slov. Na Wikipedii? Ano, a podobně. Ale snaží se, zatím jsem nezjistil, že by mně něco zamlčovali. Já všude, když přijdu, tak říkám: „Informovat plně, bez omezení.“ Takže s tím problémy nemám. Horší je, jak tomu rozumím. Já tomu totiž moc nerozumím, víte?

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_05_pal04.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Olze řekl lékař otevřeně o její prognóze. Přisuzuje to tomu, že jej o to sama požádala, jinak by podle ní tak otevřený nebyl. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A co vám řekli, že se stane? No, umřu. On mi to řekl. Pan doktor? P: Ano. Ale to už jsem taky musela vědět, když játra odchází… To už vlastně ani nemusel. Ale víte, proč mi to řekl? Protože já jsem chtěla vědět čistou pravdu. Já říkám: „Pane doktore, řekněte mi to. Já to chci vědět.“ Protože on by mi to jinak neřekl.

Paní Olze řekl lékař otevřeně o její prognóze. Přisuzuje to tomu, že jej o to sama požádala, jinak by podle ní tak otevřený nebyl.
Textový přepis rozhovoru: A co vám řekli, že se stane? No, umřu. On mi to řekl. Pan doktor? P: Ano. Ale to už jsem taky musela vědět, když játra odchází… To už vlastně ani nemusel. Ale víte, proč mi to řekl? Protože já jsem chtěla vědět čistou pravdu. Já říkám: „Pane doktore, řekněte mi to. Já to chci vědět.“ Protože on by mi to jinak neřekl.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_04_pal12.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Milada oceňuje, že lékaři k ní byli otevření, zároveň ale jí nebrali naději. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Kdo byl ten první, s kým jste o tom mluvila nebo s kým jste to chtěla sdílet, tady ty zprávy? To jsem ještě nebyla v Olomouci, protože jsem vlastně v Olomouci krátce, od srpna, takže to není nějak dlouho. Tohle jsem asi probírala s člověkem z jiného onkologického centra v rámci rozhovoru, kdy mi řekl, že si teda rozumíme, že k vyléčení to není. Takhle nějak. Byla jsem ráda, že tam, kde se mnou hovořili lékaři, že byli opravdu otevření, že už tam nebyla taková nějaká zbytečná naděje, ale přitom mi naději nebrali, samozřejmě to ne. To vůbec ne.

Paní Milada oceňuje, že lékaři k ní byli otevření, zároveň ale jí nebrali naději.
Textový přepis rozhovoru: Kdo byl ten první, s kým jste o tom mluvila nebo s kým jste to chtěla sdílet, tady ty zprávy? To jsem ještě nebyla v Olomouci, protože jsem vlastně v Olomouci krátce, od srpna, takže to není nějak dlouho. Tohle jsem asi probírala s člověkem z jiného onkologického centra v rámci rozhovoru, kdy mi řekl, že si teda rozumíme, že k vyléčení to není. Takhle nějak. Byla jsem ráda, že tam, kde se mnou hovořili lékaři, že byli opravdu otevření, že už tam nebyla taková nějaká zbytečná naděje, ale přitom mi naději nebrali, samozřejmě to ne. To vůbec ne.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_03_pal30.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jana hodnotí pozitivně způsob, jakým jí byla diagnóza sdělena. Je lékařka, a tak kolegové předpokládali, že jí nemusí nic dlouze vysvětlovat. Zároveň byla v tom sdělení omluva, že medicína jí nemůže pomoci. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Udělal to velmi pěkně. Udělal to tak, že jsem z toho byla tehdy i překvapená. Nejdřív vzal do té svojí pracovny mě a řekl mi to, pak tam vzal manžela a řekl mu to taky. A to myslím, že bylo velmi citlivé. Že to vlastně mohl říct tak nějak otevřeně. A my jsme se pak setkali na chodbě, já jsem plakala, ale chování toho doktora se mi líbilo. On ti aj povedal, aká bude prognóza? Tak všichni, kdo se mnou kdy hovořili, tak počítali s tím, že jsem doktor a že vím, o co jde. Takže mi spíš říkali tu svoji omluvu, že s tím nejde nic dělat. A že je tam to riziko, jak by to dopadlo při operaci. Takže tím se z toho jakoby vymluvili nebo omluvili, a to bylo to nejdůležitější, co jsem měla slyšet, abych po nich už nic nechtěla. Ale bylo to zodpovědné, byla jsem spokojená.

Paní Jana hodnotí pozitivně způsob, jakým jí byla diagnóza sdělena. Je lékařka, a tak kolegové předpokládali, že jí nemusí nic dlouze vysvětlovat. Zároveň byla v tom sdělení omluva, že medicína jí nemůže pomoci.
Textový přepis rozhovoru: Udělal to velmi pěkně. Udělal to tak, že jsem z toho byla tehdy i překvapená. Nejdřív vzal do té svojí pracovny mě a řekl mi to, pak tam vzal manžela a řekl mu to taky. A to myslím, že bylo velmi citlivé. Že to vlastně mohl říct tak nějak otevřeně. A my jsme se pak setkali na chodbě, já jsem plakala, ale chování toho doktora se mi líbilo. On ti aj povedal, aká bude prognóza? Tak všichni, kdo se mnou kdy hovořili, tak počítali s tím, že jsem doktor a že vím, o co jde. Takže mi spíš říkali tu svoji omluvu, že s tím nejde nic dělat. A že je tam to riziko, jak by to dopadlo při operaci. Takže tím se z toho jakoby vymluvili nebo omluvili, a to bylo to nejdůležitější, co jsem měla slyšet, abych po nich už nic nechtěla. Ale bylo to zodpovědné, byla jsem spokojená.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_02_pal03.mp4

Pokračovat ve čtení

Novinky

Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2026, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz