pal videa

Paní Valéria je zklamaná z komunikace s lékaři. Mrzí ji, že s ní nemluvili otevřeně, že jí v určitém bodě už nenabídli žádnou léčbu a přistupovali k ní jako k beznadějnému případu. To jí vzalo naději, kterou považuje za hodně důležitou.
Textový přepis rozhovoru: A předtým? Stalo se, že nějaký doktor nebo doktorka se nechovali, jak by jste si představovala? Máte nějaký takový zážitek? No, nemám taký. To jedine na internom, čo pán primár povedal, bolo: „No už to lepšie nebude a musíte sa zmieriť s tými bolesťami.“ To sa ma tak, nedal mi nádej. Nedal mi nádej, že tak to bude časom. Ale tak sa ma to trošku dotklo, pretože nádej človek musí mať. „No, hold, čo s vami, no? Musíte tie bolesti nejako zvládnuť a čo s vami budeme robiť, no? Čo?“ To sú niektorí bezradní. Ja viem, že ale keď zistili, že mám tu na tom pľúcnom v XXX, tak nič, nikto nič. Bude nejaká liečba, alebo budete pokračovať? Nie, proste spadla klietka po chemo a terapia „keď vám bude to, tak na interné se prihláste a tam vám pomôžu“ – takto z jedného na druhého sa vyhovárali. Ja som myslela, že to pľúcne bude pokračovať, i keď tá chemoterapia… však existujú aj iné alternatívy trebárs liečby. Čakala som niečo iné, no ale tak. Jste teda zklamaná? Som sklamaná, že mi nepovedali, že sa bude pokračovať v ďalšej liečbe, ale po jednej chemoterapii hotovo, nikto nič. A bolesti. Písali plno liekov, bolo napísaných všade. Lieky, a ja som živote so žalúdkom nemala nič a vznikli mi vredy na žalúdku z toho. Trošku fakt som sklamaná, ale nemôžem im dať. Vidieť ich, no, možno že. A je tiež tam dlhá čakacia doba na odborné vyšetrenia a má určite človek poradovník a to vtedy sa až dostanete. Tak co by jste jim poradila? Jak by měli s pacienty nějak líp jednat? Říkala jste, nebrat naději. No práve. Pretože sa hovorí, že nádej zomiera posledná. Je to i pro ty lékaře asi těžké… No áno. Když si neví rady, neumí to nějak říct. Nejako – skúsime takú alebo takú liečbu, ale u tej rakoviny, tak oni sa vytápajú. To sú ešte neni tak prebádaná tá liečba, tak to máte u každého niečo iné. Tak hovorím, viniť ich, ale nemôžem za to. Zasa nie, že aby oblbovali tých pacientov, ale tak to takým nejakým normálnym… Niečo povedať, no takým prístupom, no.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_03_06_pal37.mp4

Pokračovat ve čtení

Paní Miriam nemá potřebu se o své diagnóze a prognóze dozvídat víc. Je ráda, že za ni většinu věcí ohledně léčby domlouvá dcera.
Textový přepis rozhovoru: A mluvila jste o tom s lékařem, navrhoval nějakou léčbu? Nebo jak jste se o tom bavili, o té vaší diagnóze? On mě moc neznal, já k němu přestoupila, byla jsem tam asi 2krát, ale dcera tam za ním byla. Ona je zdravotní sestra, tak to má všechno jako už v sobě za ta léta, vždyť je stará. Popovídala si s ním, řekla mu všechno, co mám za pro… Ze mě by to nedostal. Já nemám paměť. Tak udělala dobře, že tam šla ona teda. On o mně takhle ví všechno. A nechala mi hned napsat i léky a vyzvedla mi je z lékárny, takže já vlastně nikam nejdu. Tady jsou doktoři velice hodní, všichni, veškerý personál, klobouk dolů. (….) Já bych se chtěla ještě dostat k té vaší nemoci, jak jste vlastně mluvila s lékařem o tom, jaké jsou vyhlídky nebo co se s tím dá nebo nedá dělat. Já jsem s ní nemluvila, tam byla právě dcera, ta to tam všechno vyřídila a řekla mi zase jenom to, co chci slyšet. To je jasné, že negativa mi povídat nebude. Takže já vlastně celkem nevím, o co jde, a zase vím, že mám raka. Víc už vědět nemusím, to už stačí. Takže vám to tak vyhovuje, že to šlo přes tu dceru? Přes tu dceru. Před tím jsem byla u té lékařky, jak mi ukazovala snímky plic – tady jak se mi to uzavírá, to mi ukazovala –, a doporučila mi jít na onkologii. A ta onkologie, to už se zabývá jenom tímhle, ne? Tak já jsem teda zašla s tou nemocí a potom tam začala dcera chodit za mě, domluvila se s panem doktorem. Ale já už jsem tam osobně nebyla dlouho. Copak taky na mně uvidí?

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_07_pal34.mp4

Pokračovat ve čtení

Paní Jarmila se o své diagnóze dozvěděla tak, že si poté, co vyšla z ordinace po vyšetření, přečetla lékařskou zprávu. V tu chvíli tam byla sama a byl to pro ni velký šok.
Textový přepis rozhovoru: Ve čtvrtek jsem šla na ultrazvuk tady v xxx, strašlivě dlouho mě prohlížel a furt říkal: „To není dobré, to není dobré, paní, tam je voda, tam je spousta vody, to není vůbec dobré.“ A dal mi papír a řekl: „Slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou.“ Že jako nepůjdu domů a nepřijdu až za 14 dnů. Tak jsem vyšla na chodbu, a teď tam nebyl nikdo z rodiny, lékař, nikdo. Octnete se na chodbě, úplně sama, někde na středisku a tam na papíře čtete: „Tumor, 6–8 cm, otazník, mar karcinomax toza, takže karcinom, otazník, nejasné útvary v břiše, tekutina – litry.“ To jsem věděla, že to je úplně prostě v háji. Teď budu trošku sprostá. Moje reakce na to byla, že jsem nezačala ani brečet, ani se hroutit, nic, já jsem to prostě držela v ruce a furt jsem říkala: „Do prdele, já mám rakovinu, do prdele, já mám rakovinu.“ (…) Já ještě přemýšlím, jak se dostaly ty papíry na tu chodbu a že on vám k tomu nic neřekl… Ne, ne. On mi jenom řekl: „Je tam spousta vody a to není dobré, slibte mi, že půjdete hned za paní doktorkou, že nepůjdete s tím domů a nepřijdete až někdy.“ To je jediné, co mi řekl. Ale bylo to tak, že mi tu zprávu dal do ruky, já jsem ji otevřela a tam jsem četla takové hrůzy. Takže někde vám to neřeknou, a jinde vám dají takhle papír a poraď si s tím.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_04_pal38.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_01_02_01_pal 27

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_01_02_01_pal-27.mp4

Pokračovat ve čtení

Pan Otakar se měsíc po vypuknutí příznaků a řadě vyšetření od lékařů dozvěděl diagnózu i to, že jeho nemoc není léčitelná. Dostal dvě možnosti. Buď podstoupit drastickou léčbu s velmi malou šancí na úspěch, nebo se zaměřit na odstranění bolesti a zkvalitňování života. Vybral si druhou možnost.
Textový přepis rozhovoru: T: A ako ste sa to dozvedel? Čo presne vám povedali? P: Co mně řekli? Paní doktorka řekla: „Bohužel, výsledek je, že jste dostal to nejhorší, co jste mohl.“ P: „Kolik je vám roků?“ 78. „Rakovina slinivky se nedá léčit.“ Jo? „Tak můžete jít, pokud budete chtít, na nějaké ty chemie a ozařování, a to byste strašně trpěl.“ Jediná možnost byly teda tady ty prášky. Že to bude odstraňovat bolest a že budu mít tak nějak víc normální život. O tom se těžko mluví. (….) T: Pani doktorka vám toto povedala? P: Totiž když bylo rozhodnuto, že to teda je takhle špatné, tak se stanovilo, že půjdu na komisi. A na komisi se rozhodlo, že to je neléčitelné, a já jsem si měl říct, jestli budu trvat na tom, že bych se ještě dál snažil nějak léčit. U nich. Anebo že budu takhle vegetovat. Tak jsem řekl: „To radši nebudu takhle…“ T: Rozumiem. A dali vám na výber? P: No, dali… Nic mně nedali na výběr, jenom tyhle dvě možnosti. Třeba že by se někde pokusilo něco dělat, anebo takhle, to ne. Zkrátka, tyhle dvě.

31. 07. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/07/pal_01_01_06_pal22.mp4

Pokračovat ve čtení