Terezie nejprve změnu chování přisuzovala období vzdoru.
Pochybnosti jsme měli v době, kdy bylo dceři zhruba 1,5 roku. Tehdy jsem si říkala, že je to s ní zvláštní, ale přičítali jsme to tomu, že má zrovna období vzdoru. Bylo opravdu těžké se s ní na něčem domluvit, o něčem ji přesvědčit, protože nekomunikovala, neuměla ani základní slova, občas na nás ale zareagovala. Navíc mi v té době tchýně říkala, že byla s manželem, když byl malý, taky na vyšetření sluchu a výsledek byl, že syn slyší dobře a jen zlobí. Takže jsme to neřešili. Ve mně se ale postupně hromadily pochybnosti, protože z dcery se postupně stával nezvladatelný poloautista. Dostávala stále častější záchvaty agrese, velké zuřivosti a nedalo se s ní nikam jít, ani mezi děti, protože na všechny reagovala negativně a bila je. Později jsme se dozvěděli, že je to normální, ale tehdy jsem si už říkala, že s ní opravdu není něco v pořádku.