Jeden z Janových synů dosud nemluvil.
P: Syn má nějakou méně častou genetickou vadu a tam to není tak úplně jednoduché, že zapnete kochleár a slyší, tam je těch věcí asi možná víc dohromady, nebo těžko říct, jak to přesně je, já do toho taky úplně nevidím. Takže u syna to nebylo tak jednoduché to celé nastavit a vlastně ještě nezačal ani mluvit, takže slyší, ale těžko říct, co a v jakém rozsahu. Jednotlivé zvuky označí, to je všechno krásné, na nastavování označí konce zvuků, spolupracuje, všechno je v pohodě, ale že by z toho byl nějaký výsledek, že by začal říkat nějaká slova, to zatím ne. Tramvaj třeba po zvuku pozná, letadlo pozná, vrtulník slyší dřív nebo třeba jeho bratr byl v jiné místnosti a on ho slyšel, vzbudil se, když jeho bratr brečel, to pozná, ale ještě nemluví a hlavně, když se nesoustředí, tak to nemá efekt vůbec. Musí se soustředit, musí chtít slyšet.
T: A kromě vady sluchu má syn ještě nějaké jiné potíže?
P: No, těžko říct, když neslyší, tak nepoznáme, jestli rozumí řeči, nepoznáme, jestli bude dobře mluvit, a ta genetická vada, kterou má, předpovídá, že v x procentech nebude slyšet, v dalších x procentech bude špatně mluvit, v dalších x procentech bude mít problém s porozuměním řeči, a takto můžu jmenovat dalších asi dvacet různých věcí, které se toho můžou týkat. Jeho bratr má vlastně stejnou vadu a slyší normálně, takže z toho je to těžko poznat, jde o to, že se to u druhého syna prostě takto projevilo.