Výslovnost Katčina syna už byla téměř v pořádku, avšak v gramatické rovině řeči stále dělal chyby.

---

Katka

• Věk v době rozhovoru: 45 let (Katka), 14 let (syn)
• Věk dítěte v době diagnostikování: ve 20 měsících
• Sluchová ztráta dítěte: úplná
• Kompenzační pomůcka: kochleární implantát

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Syn je teď v sedmé třídě, nebo ukončil sedmou třídu. V podstatě známky měl jedničky, dvojky, nějaká trojka, ale letos prohlásil „to jsou moje známky, nejsou to mami tvé známky“. Protože se přece jenom projevuje ta puberta „já sám“. Takže už nechce pomáhat s učením, ale když mu pak třeba teče do bot, přijde a řekne „mami, prosím tě, tohle mi vysvětli, tady to v češtině nechápu.“ Angličtina mu jde kupodivu výborně, oproti češtině. Je to takové zvláštní, ale ptala jsem se na to a bylo mi řečeno, že to tak může být, že přece jenom ten cizí jazyk může sluchově postiženým jít lépe než mateřština. Co se týče výslovnosti, když se na to podívám, syn v podstatě zvládl všechny hlásky, akorát hlásku Ř neříká ve všech slovech. Prostě to není čisté, ale myslím si, že se nám to podařilo vypilovat. Dnes má spousta lidí vadu a nikdo to hned nepřisuzuje sluchovému postižení. Když mluví, má občas nějaké ty přeřeky, že to vypadá, jako kdyby mluvil jako cizinec, když něco řekne naopak v ženském nebo v mužském rodu a prostě to tam nepatří, ale syn to slovo nemá ještě zažité nebo ho chce jenom použít a ještě neví, jak je to správně, takže občas jsou tam nějaké agramatismy, občas přehodí nějaký slovosled a podobně, protože čeština je záludná. V angličtině je to tak nějak nalajnované, zatímco v češtině záleží, na co dáváme důraz, a máme také nějaká ustálená spojení a v tom prostě, pokud to člověk nemá dobře naposlouchané, což v podstatě všichni sluchově postižení nemůžou mít, pak dělá chyby. Můžou ten nedostatek nahradit čtením, takže čtení je hodně důležité.