Pro Pavlínu bylo těžké překonat zjištění, že její i synovu vadu sluchu způsobil gen, jehož je přenašečem.
Pavlína
- Věk v době rozhovoru: 31 let (Pavlína), 5 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Teď mě napadá, vy jste během rozhovoru nezmínila tatínka syna, jakou má roli v tom všem?
P: Tak tatínek, ten nás podporoval, pomáhá. Ze začátku bylo to období nejistoty, tak mě uklidňoval, nebo tak nějak jsme to spolu zvládali společně. Některých těch sezení s Tamtamem se zúčastnil s námi, aby věděl, co a jak, sluchadla, všechno se taky naučil, o všechno se zajímal.
T: A pro koho z vás dvou bylo těžší se s tím smířit?
P: Já bych řekla, že možná pro mě, hlavně ten začátek, když jsem si uvědomila, že přenašečem toho špatného genu jsem já, že jsem viník toho. Tak asi pro mě.
T: Máte nějaké pocity viny kvůli tomu?
P: Spíš ze začátku, teď už jsem s tím nějak srovnaná. Když jsme ještě nevěděli, tak spíš jsem pořád hledala příčinu, kde je chyba, proč se to stalo, ale teď už vím, že když je to geneticky dané, že se to ovlivnit nedá.
Další zkušenosti:
Pro Radku R. bylo někdy obtížné všechno zvládnout.
Pro Pavlínu bylo těžké překonat zjištění, že její i synovu vadu sluchu způsobil gen, jehož je přenašečem.
Leňa měla kolem sebe lidi, kteří ji pomohli situaci přijmout.
Pavla ocenila podporu rodiny a odborníků.
Pavlína byla ráda, že byl syn spokojený a jiné zdravotní potíže neměl.
Petře pomohlo vidět úspěch své práce a sdílet ho s ostatními.
Janovi pomohla představa, že ztráta sluchu není tak závažné onemocnění.
Pro Michaelu bylo důležité se na situaci adaptovat.
Jaroslavův syn se necítil být postižený.
Terézin syn si zatím neuvědomoval, že se liší.
