Pavlína byla ráda, že byl syn spokojený a jiné zdravotní potíže neměl.
Pavlína
- Věk v době rozhovoru: 31 let (Pavlína), 5 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: A jak vy vnímáte, že syn má vadu sluchu?
P: Jen ze začátku jsem z toho byla špatná, že jako miminko, že už vlastně není zdravý, že má nějaký handicap. První otázky, nebo první, co mě napadlo, bylo, jak s tím bude jednou fungovat. Jestli se ožení, jestli bude chodit do zaměstnání, a teď už mi to přijde jako banalita, když to tak řeknu. Vidím, že je spokojený, mluví, chodí do běžné školky s dětmi, nemá s tím žádné potíže. Jen je to starost navíc udržovat ta sluchadla, nákup baterií finančně, ale když se podívám okolo, tak vidím, že mají lidé i horší nemoci, horší problémy, tak to beru tak, že tohle je ještě dobré.
T: Co vám pomohlo na začátku překonat to těžké období?
P: Ze začátku především ta raná péče, Tamtam, že k nám jezdila paní poradkyně a ten přísun informací. I to, že jsem viděla, že syn byl spokojený, že byl jinak zdravý, neměl jinak žádnou vážnější nemoc, a že na zvuky reagoval, že se vyvíjel běžně, že neměl žádné jiné potíže.
Další zkušenosti:
Pro Radku R. bylo někdy obtížné všechno zvládnout.
Pro Pavlínu bylo těžké překonat zjištění, že její i synovu vadu sluchu způsobil gen, jehož je přenašečem.
Leňa měla kolem sebe lidi, kteří ji pomohli situaci přijmout.
Pavla ocenila podporu rodiny a odborníků.
Pavlína byla ráda, že byl syn spokojený a jiné zdravotní potíže neměl.
Petře pomohlo vidět úspěch své práce a sdílet ho s ostatními.
Janovi pomohla představa, že ztráta sluchu není tak závažné onemocnění.
Pro Michaelu bylo důležité se na situaci adaptovat.
Jaroslavův syn se necítil být postižený.
Terézin syn si zatím neuvědomoval, že se liší.
