Pro Michaelu bylo důležité se na situaci adaptovat.
Michaela
- Věk v době rozhovoru: 27 let (Michaela), 1 rok (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
- Sluchová ztráta dítěte: úplná
- Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty
Textová verze
P: Takové ty maminky, co to berou tragicky, nebo co si myslí, že se jejich život změnil, a už nikdy nebude takový, jaký byl, tak to tak nemusí být. Já si nemyslím, že je nutné všechno přizpůsobit té nové změně, protože z toho se pak člověk vyčerpá a bude podvědomě to dítě z toho obviňovat. Že se změnila situace, je spíš potřeba to skousnout a zařadit dítě do toho života, jaký ho měl předtím. To je podle mě jednodušší než svůj život ve třicetinách změnit a napcat na něco úplně jiného, zvlášť když to miminko je strašně flexibilní. V čem bude vyrůstat, to mu bude za vlastní, tak si myslím, že je jednodušší snažit se co nejvíc adaptovat na situaci „zvládneme to a prostě to zvládneme“, než se z toho hroutit a říkat „no tak to je strašná věc a život se nám zhroutil, skončil a konec.“
Další zkušenosti:
Pro Radku R. bylo někdy obtížné všechno zvládnout.
Pro Pavlínu bylo těžké překonat zjištění, že její i synovu vadu sluchu způsobil gen, jehož je přenašečem.
Leňa měla kolem sebe lidi, kteří ji pomohli situaci přijmout.
Pavla ocenila podporu rodiny a odborníků.
Pavlína byla ráda, že byl syn spokojený a jiné zdravotní potíže neměl.
Petře pomohlo vidět úspěch své práce a sdílet ho s ostatními.
Janovi pomohla představa, že ztráta sluchu není tak závažné onemocnění.
Pro Michaelu bylo důležité se na situaci adaptovat.
Jaroslavův syn se necítil být postižený.
Terézin syn si zatím neuvědomoval, že se liší.
