Leňa měla kolem sebe lidi, kteří ji pomohli situaci přijmout.
T: Co vám pomohlo se s tím vyrovnat? Vy jste mluvila o podpoře partnera. Je ještě něco, co vám pomohlo, abyste to psychicky zvládla?
P: Tamtam, paní poradkyně, ta má zlaté ruce, zlaté srdce. Ta mě utěšovala hodně. A opravdu rodina mého manžela. Mého manžela sestra má tři děti a jedno má Mozaikový Downův syndrom, takže má zkušenosti s nějakým postižením. Ta byla i pro mě velkou podporou. Ne, že to nic nebude, ale vysvětlovala mi, že i kdyby něco bylo, tak jsem úžasná maminka, udělala jsem pro ni maximum. Takže ta mi hodně pomohla. Pomohli mně hodně v různých diskuzích na internetu, že nejsem v tom sama. Když jsme se to dozvěděli, tak mi to přišlo, proč zrovna my, že jsme asi jediní na světě, že jsme něco provedli, že zrovna naše dcera neslyší. A pak jsem zjistila, že každý má tuhle stejnou otázku: „Proč zrovna my? Já jsem špatná matka, já jsem špatně porodila to dítě“ a tak. Tak jsem zjistila, že to jsou úplně zbytečné výčitky, že tímhle dceři opravdu nepomůžu. Hlavně manžel, jeho rodina, moje rodina nám pomohla hodně psychicky. I ten Tamtam. Ti nám ukázali, kolik je možností. Vysvětlili nám, jak vypadá to ouško. Jak to probíhá v tom oušku, když neslyší, že tam jsou nějaké vlásečnice, které třeba nefungují, proto jí nejde ten zvuk až k tomu mozku a podobně.