Janovi pomohla představa, že ztráta sluchu není tak závažné onemocnění.
Jan
- Věk v době rozhovoru: 37 let(Jan), 6 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v 1,5 roku
- Sluchová ztráta dítěte: úplná
- Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty
Textová verze
P: Tak vzhledem k tomu, že to nebyla rána naráz, jako když má člověk autonehodu, takhle to bylo postupně, že byl problém s tím měřením, tak už to začalo být… Bylo to takové postupné, takže celkem v pohodě. Pořád si říkám, že to sice je postižení, ale asi ta nejlehčí věc, kterou si člověk může představit z celé škály problémů. Vidí, běhá, chodí, myslí, není mentálně postižený, je to normální dítě, myslící, jen neslyší. A tím, že mě neslyší, tak nemluví. No to mě třeba v životě nenapadlo, že člověk, který neslyší, se nenaučí mluvit. Některé věci člověku dojdou, až když to je.
Další zkušenosti:
Pro Radku R. bylo někdy obtížné všechno zvládnout.
Pro Pavlínu bylo těžké překonat zjištění, že její i synovu vadu sluchu způsobil gen, jehož je přenašečem.
Leňa měla kolem sebe lidi, kteří ji pomohli situaci přijmout.
Pavla ocenila podporu rodiny a odborníků.
Pavlína byla ráda, že byl syn spokojený a jiné zdravotní potíže neměl.
Petře pomohlo vidět úspěch své práce a sdílet ho s ostatními.
Janovi pomohla představa, že ztráta sluchu není tak závažné onemocnění.
Pro Michaelu bylo důležité se na situaci adaptovat.
Jaroslavův syn se necítil být postižený.
Terézin syn si zatím neuvědomoval, že se liší.
