Šárka vzkazovala rodičům, aby měli trpělivost s odborníky a vysvětlovali jim, co jejich dítě potřebuje.

---

Šárka

• Věk v době rozhovoru: 33 let(Šárka), 6 let (dcera)
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: těžká
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Možná vás to nikdy nepřestane udivovat a je to někdy vyčerpávající nekonečné kolečko pořád trpělivě lidem okolo vysvětlovat potřeby vašeho dítěte. Nebojte se toho a nestyďte se za to. Je to v pořádku a je to stále dokola, protože hluchota je neviditelný handicap a lidé s tím nemají moc zkušeností. A taky vůbec neřešte, nevytvářejte si domněnky, že někdo něco studoval a mohl by o tom něco vědět. Ne. Je to úplně jedno, jestli měl možná na pedagogické fakultě v jednom semestru nějakou hodinu nebo přednášku o handicapovaných dětech, vůbec s tím nepočítejte, a myslím to v dobrém, nikoho nepodceňuju, ale nevytvářejte si domněnky, že někdo ví, co vaše dítě potřebuje. 

To víte vy a ví to vaše dítě, ale ono neumí komunikovat, zatím. Zatím. Naučte ho to. Vyjadřujte své potřeby vůči dítěti a naučte své dítě vyjadřovat jeho potřeby. Je to v pořádku, nikdo vám nenaplní vaši potřebu, pokud o ní neví. Není to jeho povinnost. Je vaše zodpovědnost si o to říct a vaše právo jako rodiče a taky slušná povinnost veškerých odborníků, kteří s vámi spolupracují, aby to následovali. Říká se „opakování matka moudrosti ” a jsou to všechno jen lidi, kteří se s tím opravdu nesetkávají každý den. Není žádná ostuda a neděláte z nikoho hlupáka, když mu budete každé 2 týdny opakovat „prosím vás, opravdu je důležité, abyste při komunikaci s mým dítětem, které neslyší, měli hlavu v úrovni jeho hlavy. Prosím, opravdu je to důležité, buďte čelem k oknu, aby mohlo odezírat. Je v pořádku, že se to třeba dnes nedělo, já na to taky někdy zapomínám − dejte jim najevo, že jste taky jenom člověk. Buďte vstřícní, buďte trpěliví a buďte ohleduplní ke svému dítěti, k sobě i ke všem, kdo jsou okolo. Ale opakujte to všem pořád dokola. Není na tom vůbec nic špatného. 

I teď, když jsem kývala hlavou na monitoru, jsem si uvědomila, že by mě neslyšící nemohl odezírat a taky jsem to minule říkala logopedce: „Prosím vás, máte štít a ještě k tomu pořád kývete hlavou, takže musí mít z toho mozek nadranc, jestli vás zkouší odezírat.” A je v pořádku to takhle těm lidem říct, oni to použijí ve své další praxi. Každý rodič, který takto komunikuje, dobře činí. Děláte to pro sebe, pro své dítě a pro každého dalšího rodiče, který tam přijde. Zvyšujete tím jeho odbornost, takže se toho nebojte. Nebojte se toho, je to potřeba. Nemějte obavu říct logopedovi, že když pracuje s obrázkem, má si ho dát vedle pusy, aby ty děti viděly. Nemůže ukazovat něco na stole, protože dítě se dívá na stůl, tak nemůže pracovat okem, slyšet a ještě odezírat. Nejde to.