Podle Radky K. bylo důležité s dětmi pracovat a věřit výsledkům společné práce.
P: Nebát se toho, že se nic neděje − že dřu a dělám s dítětem všechno možné, ale ono nijak nereaguje. Ono jde všechno v takových zvláštních vlnách, dva měsíce se třeba o něco snažíte, dřete a dítě vám ukáže první znak. Vůbec bych se nebála, že je to k ničemu. Opravdu, pracovat, pracovat, pracovat, a ono se vám to vrátí. A když vám dítě potom ukáže, že chce to nebo ono, je to velká výhra. Například, vy mu ukážete rohlík a dítě reaguje „to nechci”, ukážete mu chleba, „to nechci“. Na všechno vám řekne, že nechce, ale potom, když vám najednou samo řekne „já bych si dal brambor“, to je podle mě výhra, znamení, že ta práce k něčemu je, ale je potřeba u toho vytrvat, což je někdy hodně těžké.
Pro Danu a Vojtěcha bylo důležité setkat se s někým, koho potkalo to samé, a dostat se tak k praktickým informacím.
Šárka vzkazovala rodičům, aby měli trpělivost s odborníky a vysvětlovali jim, co jejich dítě potřebuje.