Smyslové projevy
Přestože nejde o nejtypičtější ani nejčastější příznaky, lymeská borrelióza někdy ovlivňuje i smyslové vnímání nemocných – nejčastěji zrak a sluch. Za těmito projevy jsou většinou příčiny neurologického původu. Časná neuroborrelióza totiž postihuje (vedle lícního) i statoakustický nerv (pozn.1). U některých nemocných s lymeskou borreliózou se tak může objevit náhlá percepční porucha sluchu a tinnitus (pískání, zvonění, hučení v uších) nebo problémy s rovnováhou, točením hlavy a závratěmi. Při včasné léčbě (širokospektrými antibiotiky v dostatečné dávce a délce podávání) jevelká šance na vymizení těchto potíží (pozn.2). Pokud však není borrelióza delší dobu diagnostikována a léčena, mohou jak poruchy sluchu, tak tinnitus nebo závratě zůstat trvalým problémem.
Borrelióza může vést i k pozánětlivému poškození zrakového nervu (pozn.3). Za problémy se zrakem však může být poměrně vzácně i borreliemi způsobený místní zánět některých částí oka (např. spojivek, rohovky, živnatky či episkléry) (pozn.4). nebo poškození okohybných svalů (pozn.5). Protože borrelie nezřídka v těle napadají orgány, které jsou již nějakým způsobem oslabeny, může dojít k prohloubení problémů se zrakem či sluchem i na tomto podkladu
Mezi lidmi, se kterými jsme si povídali o jejich onemocnění lymeskou borreliózou, se potíže se smysly nikdy nevyskytovaly samostatně, vždy šlo o jeden z řady příznaků onemocnění. Pokud se však objevily, byly pro nemocné často velmi nepříjemné a stresující. Nejméně zasahovaly do životů těch, kteří popisovali „jen“ únavu nebo snadnou unavitelnosti smyslů. Hůře snášená byla přecitlivělost smyslového orgánu nebo jeho bolest. Největší obavy však způsobovaly poruchy vnímání, které se někdy stupňovaly až do té míry, že znemožňovaly normální fungování v každodenním životě a práci. V následující části se budeme zabývat konkrétními zkušenostmi lidí se smyslovými postiženími, které pro přehlednost rozdělujeme na problémy se zrakem, sluchem a rovnováhou.
OBSAH STRÁNKY
- Problémy se zrakem
- Potíže se sluchem a rovnováhou
- Prožívání smyslových potíží a jejich dopady
- Léčba problémů se smysly
- Vysvětlující poznámky k textům
Problémy se zrakem
Jak bylo řečeno v úvodu, oční projevy lymeské borreliózy jsou spíše vzácné, mohou se však vyskytnout ve všech stadiích onemocnění. Lidé, kteří takové potíže zaznamenali, popisovali celkové zhoršení zraku, problémy související s velkou únavou a rychlou únavností očí, jejich přecitlivělostí na světlo, bolestí nebo rozostřeným a rozmazaným viděním. Objevily se i mžitky, popisované Aničkou nebo Petrou jako „zákalky“ nebo „ptáci“, co létají před očima. Eva zažívala neschopnost udržet očima déle nějaký cíl (například svého partnera při komunikaci) a následnou bolest hlavy, která přicházela poté, co se o to snažila.
Někteří trpěli určitými potížemi se zrakem už v době před onemocněním lymeskou borreliózou a jejich problémy se v souvislosti s nemocí zhoršily nebo se k nim přidaly další. To byl případ Anežky i Marcely, pro kterou je problém s očima ze všeho, čím trpěla v souvislosti s borreliózou, nejhorší.
Potíže se sluchem a rovnováhou
V souvislosti se sluchem se u lidí, se kterými jsme si povídali, také často objevovala bolest i zvýšená citlivost, až (v některých případech i značně nepříjemná) přecitlivělost. Někteří, jako například Anežka, ji zmiňovali u vysokých a pronikavých tónů, u jiných se týkala obecně všech zvuků. Největší problémy udávali Tomáš M. a Mirka, které se v hlučném prostředí dělávalo až nevolno.
Nemoc u některých lidí způsobovala i příznaky popisované jako problémy s rovnováhou, točení hlavy a závratě. Někteří v souvislosti s motáním hlavy opět uváděli i hučení či pískání v uších a objevovaly se i nevolnosti či zvracení nebo pocity, jako by měl člověk každou chvíli omdlít. Tyto projevy mohou souviset s postižením sluchově rovnovážného nervu, proto se o nich zmiňujeme nejen v tématu o dalších neurologických obtíží, ale i zde.
Prožívání smyslových potíží a jejich dopady
Smyslové potíže nemocným lidem často značně znepříjemňovaly osobní i profesní život. Někteří podle svých slov zažívali nesnesitelné, až šílené pocity nebo se cítili bezradní a bezmocní, když nemohli projevy smyslových postižení ovlivnit.
Pro někoho byly smyslové problémy natolik nepříjemné, že kvůli nim nemohl ani pracovat. Petr D. nebyl kvůli veliké únavě očí schopen delší práce na počítači, Tomáše M. velmi rušil hovor a další hluk z okolí, což ještě zvyšovalo jeho celkové vyčerpání a neschopnost se soustředit. Tomáš P. byl kvůli problémům s tinnitem a rovnováhou unavený a podrážděný, takže přechodně nebyl schopen dostát svým pracovním ambicím. Marcela po neúspěšné operaci očí, po které už na jedno oko skoro neviděla, zůstávala v pracovní neschopnosti a obávala se, jak budou s nezletilou dcerkou nadále fungovat.
Potíže pocitově související se zrakem, sluchem a rovnováhou si vybíraly svou daň i v osobním životě lidí, kteří se s nimi dlouhodoběji potýkali. Tomáš P. přiznal, že často neměl trpělivost na děti. Mirka byla nucena omezit setkávání a ukončit veškeré aktivity, které ji vystavovaly hluku a hovoru většího množství lidí – v hlučném prostředí se jí totiž dělalo pravidelně velmi špatně. Katka musela kvůli kombinaci problémů, které zahrnovaly i pískání a hučení v uších, oželet účast na společenských akcích, kterých by se byla ráda účastnila.
Nejistota pramenící ze stavu, kdy se na své smysly nemohli spolehnout a s obavami sledovali jejich zhoršování, způsobovala některým nemocným úzkosti, až deprese.
Léčba problémů se smysly
U smyslových postižení způsobených lymeskou borreliózou jsou lékem volby širokospektrá antibiotika, po kterých by měly problémy odeznít, nebo alespoň klesnout na takovou úroveň, jaká odpovídá možnému zhojení postižených nervů a tkání. Terapie je podobná jako u jiných projevů neuroborreliózy – to znamená, že lze očekávat pozitivní efekt i po podání ústně užívaných antibiotik, u pozdějšího záchytu onemocnění však není výjimkou ani doporučení 2–3 týdnů antibiotických infuzí (pozn.6,7). Všichni lidé, kteří nám vyprávěli o svých potížích se smysly, podstoupili antibiotickou terapii a doufali, že (třeba i s určitým časovým odstupem) pomůže i na tento typ problémů, které leckdy ještě v době rozhovorů přetrvávaly.
U někoho došlo i na další léčbu – buď na doporučení lékařů, nebo na základě vlastní iniciativy. V některých případech byla ale tato (jiná než antibiotická) léčba nasazena ještě předtím, než byla diagnostikována borrelióza – příkladem může být třeba terapie Tomáše P. Betahistinem, který se používá k léčbě chorob vnitřního ucha.
