Miroslav radil lékařům, aby mysleli i na duši dítěte.
PŽ: Pro mě bylo zásadní, že nejdřív dostal od doktorů, rehabilitačních pracovníků a všech lidí takový nával, že musí pořád něco dělat, aby něčeho dosáhl. Takže padne vyčerpáním. A ještě zjistíš nakonec, že to bylo úplně zbytečné. Spíš něco takového jako je práce s těmi rodiči. Zamyslet se nad tím. Je to pořád vaše dítě, je maličké, je to miminko, tak potřebuje i takovou tu běžnou péči. Nejenom ten dril. Takový nějaký přístup, ne k tomu tělu, ale k tomu dítěti, jako tělo a duše. My jsme totiž ztratili ten první rok jeho duši. Pracovalo se s tím jeho tělem, ručičkama, očičkama, vším, a člověk zapomněl, že je to bytost. Tak tohle. Nějak to tam zpracovat, ten první rok s těmi rodiči.