Zpět na Zvládání nemoci dětína téma

Ovečka popisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.

Ovečka

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  3 roky

Textová verze


P: Já mám docela rodinu, že oni drží spolu, takže to vždycky brali. Když jsem třeba dostala záchvat nebo něco, tak byli u toho. Nešli pryč, když jsem dostala záchvat, spíš brečeli, báli se, co se vlastně děje.

Jsi taková bojovnice.

P: A to jenom díky mamce, protože mně se vždycky chce brečet, když to řeknu, ale kdybych neměla mamku, tak to nezvládám. Mamka opravdu se mnou od malinka ležela v nemocnici, doktoři, všechno. Já jí opravdu můžu jenom děkovat, všude se mnou jezdí. Ona se mnou fakt na 2 měsíce jezdí do lázní, jenom díky tomu, že chce, abych něco dokázala.

Další zkušenosti:

Monča nevěděla, co přesně epilepsie je, do té doby, než byla starší.

Honza popisoval, že byl velice smutný, když se dozvěděl, že má epilepsii.

Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.

Terka nejdříve zákazy lékařů porušovala.

Táňabyla smutná, že nemohla chodit svobodně ven s ostatními dětmi.

Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.

Ovečkapopisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.

Terka popsala svoji zkušenost s neepileptickými záchvaty a psychoterapeutickou péčí.

Ovečkasi řekla, že se nebude trápit tím, že má záchvaty.

Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.

Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.