Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.
Vojta
- Věk dítěte v době rozhovoru: 10 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 7 let
Textová verze
P: Pan doktor nás měl a poprvé nám řekl, že mám epilepsii. Nejdřív to řekl mámě a pak mně. Jsem byl z toho zděšený, co to je, pak jsem se to dozvěděl. Nejdřív jsem byl zvědavý, co na to ve škole řeknou děcka, bál jsem se, vůbec jsem nechtěl jít do školy. A pak už jsem si na to zvykl, už mi to všechno vlastně bylo jedno.
Další zkušenosti:
Monča nevěděla, co přesně epilepsie je, do té doby, než byla starší.
Honza popisoval, že byl velice smutný, když se dozvěděl, že má epilepsii.
Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.
Terka nejdříve zákazy lékařů porušovala.
Táňabyla smutná, že nemohla chodit svobodně ven s ostatními dětmi.
Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.
Ovečkapopisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.
Terka popsala svoji zkušenost s neepileptickými záchvaty a psychoterapeutickou péčí.
Ovečkasi řekla, že se nebude trápit tím, že má záchvaty.
Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.
Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.
