Zpět na Zvládání nemoci dětína téma

Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.

Martina

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 13 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  2 roky

Textová verze


P: Já ani nějak nevím. Samozřejmě někdy mi celkově vadí, že něco takového mám, ale zase na druhou stranu to nemám tak strašné jako třeba ostatní. A nevím, nějak jsem se s tím už smířila, asi už mi to přijde jakoby normální.

T: Co ti tenkrát pomohlo se s tím smířit?

P: Já nevím, asi že jsem si na to už zvykla, nějak už mi to ani nevadí. Nevím, co bych dělala, kdybych se s tím… Musela jsem se s tím spíše smířit. Být celý život naštvaná na to, že mám nemoc a že nejsem jako ostatní, no, nevím, takové blbé.

Další zkušenosti:

Monča nevěděla, co přesně epilepsie je, do té doby, než byla starší.

Honza popisoval, že byl velice smutný, když se dozvěděl, že má epilepsii.

Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.

Terka nejdříve zákazy lékařů porušovala.

Táňabyla smutná, že nemohla chodit svobodně ven s ostatními dětmi.

Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.

Ovečkapopisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.

Terka popsala svoji zkušenost s neepileptickými záchvaty a psychoterapeutickou péčí.

Ovečkasi řekla, že se nebude trápit tím, že má záchvaty.

Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.

Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.