Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.
Lukáš
- Věk dítěte v době rozhovoru: 19 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
Textová verze
P: Ze začátku to bylo takové omezené, že jsem nemohl dělat věci jako normální kluci. Bylo to hodně omezené. Nemohl jsem nikam jít. Do nějakého klubu, kde byla třeba světla, protože by mi to vyvolalo záchvat. Ale zvykl jsem si na to. Už jsem na to zapomněl. Je to moje součást a já to beru z tohohle pohledu.
Já vím, že tu epilepsii mám už hodně dlouho. Ale snažím se jí zbavit, jako kdyby pocitově, snažím se na to nemyslet. A když se třeba zabavím s někým, tak zapomenu na to, že vůbec nějakou nemoc mám.
Další zkušenosti:
Monča nevěděla, co přesně epilepsie je, do té doby, než byla starší.
Honza popisoval, že byl velice smutný, když se dozvěděl, že má epilepsii.
Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.
Terka nejdříve zákazy lékařů porušovala.
Táňabyla smutná, že nemohla chodit svobodně ven s ostatními dětmi.
Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.
Ovečkapopisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.
Terka popsala svoji zkušenost s neepileptickými záchvaty a psychoterapeutickou péčí.
Ovečkasi řekla, že se nebude trápit tím, že má záchvaty.
Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.
Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.
