Ovečka se ve speciální třídě cítila dobře.

Ovečka

• Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  3 roky

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Já jsem ve speciální škole, to je dvouletá praktická, a tam nejsou děti jako v normální  škole, ale tady jsou… Jedna holčička je nevidomá, dvě holčičky jsou na vozíčku, jsou tam dva autisti. Máme malinkou třídu, je nás tam 11, a to jsou děti, který mají nějaký problém, nejsou jako děti tady. Ale já si spíš rozumím s dětmi, které mají nějaký problém, než s dětmi, co jsou tady. Já si s těmi dětmi, co nemají žádný problém, nemám o čem povídat, nevím, jak si s nimi povídat, co s nimi dělat. Já si spíš rozumím s holčičkou… Třeba mám tam kamarádku, ta je na vozíčku, má nějaký problém, rozumím si víc s ní než s nějakým jiným dítětem, které nemá žádný problém.

T: A mluvíš s nimi o té svojí nemoci?

P: Ne. Já spíš se s nimi o nemocech nebavím. Oni sice vědí, že mají nějaký problém, ale já se s nimi o tom nebavím, aby na to nemysleli, aby třeba mysleli na něco jiného než na to, že třeba jsou na vozíku a nemůžou nic dělat. Já se s nimi spíš bavím o něčem jiném, spíš si spolu hrajeme nebo si povídáme o něčem jiném než o té nemoci.

Já jsem přijela z lázní minulý rok a už jsem do té školy nechtěla, protože jsem to tam nezvládala, být mezi dětmi, které ten problém nemají. Chtěla jsem z té školy odejít, a abychom našli nějakou jinou, a oni mi řekli, že mě tady z té školy nebudou odhlašovat, ale že mě tady z téhle budovy předají na tu jižní, kde jsem teď. A tam jsem hrozně spokojená, mám hrozně hodnou paní učitelku, jiné děti tam jsou, rozumím si s nimi, dělám paní učitelce jakoby asistentku, když to řeknu, asistentku pedagoga, takže pomáhám té nevidomé holčičce, pomáhám vozíčkářům. Teď třeba se učím Braillovo písmo s paní učitelkou, takže když ta holčička napíše něco na toho Brailla, tak já píšu nad ty tečky, co ona tam napsala, takže se učím písmenka, jak to jde za sebou.