Míšapodhradí

• Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  11 let
• Věk rodiče v době rozhovoru:  44 let

Míša je matkou dvou dětí – 18 a 24 let, v současné době se stará o domácnost. Když dcera Míši dostala v 11 letech epileptický záchvat, na který dostala od lékařky léky. Po stále přibývajícím počtu záchvatů a navyšování dávek se rodiče rozhodli vyhledat jiného neurologa, který dceři udělal několik vyšetření, a ta do týdne podstoupila operaci. Po operaci je Míšina dcera bez záchvatů i léků.

Příběh  Míšypodhradí

Rodiče začali u dcery pozorovat problémy již od mala, kdy dcera začala mít velké respirační potíže, byla velmi úzkostná, špatně navazovala kontakt s ostatními dětmi, byla velmi unavená, měla kruhy pod očima. Doktorka ale vždy rodiče odbyla s tím, že jsou úzkostní oni.

Ve 3. třídě rodiče řešili dceřin špatný prospěch ve škole a následně s ní navštívili psychologickou poradnu. Zde jim psycholog sdělil, že mu přijde, že je u dcery přes všechny dysfunkce i neurologický problém, a doporučil, ať zajdou za doktorkou, která ji vyšetří. Lékařka dceři vzala krev a řekla, že sedimentace je v pořádku, a dále už neřešila její únavu a zvýšené teploty.

V roce 2011 dostala Míšina dcera velký epileptický záchvat a po vyšetření na magnetické rezonanci a EEG jí lékaři diagnostikovali epilepsii v temporálním laloku. Rodičům byla doporučena neuroložka, která je však odbyla se slovy, že žádný druh této epilepsie není a že je to tím, že je dcera v pubertě. Lékařka dceři předepsala první lék a s přibývajícím počtem záchvatů zvedala pouze dávkování.

Záchvaty se u Míšiny dcery projevovaly různě, někdy tupým zahleděním, kdy se jí začala motat hlava. Záchvaty probíhaly i v noci a projevovaly se neustálým polykáním, jako by se dusila. Rodiče s dcerou spali v jednom pokoji, aby byli stále u ní.

Rodičům se přístup neuroložky nelíbil a vyhledali jiného doktora, který dceru poslal na další vyšetření. Pro Míšu bylo velmi náročné, když její dceři vysadili antiepileptika. Byla totiž na monitoringu, kde lékaři hledali zónu, odkud epilepsie vychází. Záchvatů bylo najednou více a Míša s dcerou musela při každém z nich komunikovat, než dorazil personál. Dceru monitorovali 178 hodin nepřetržitě, aby měli každý záchvat natočený. Po mnoha vyšetřeních se úspěšně podařilo určit místo vzniku. Týden nato dcera podstoupila operaci, od té doby nemá záchvaty a neužívá žádná antiepileptika.

Po operaci má Míšina dcera problémy s pamětí, takže každý den trénuje, aby si ji posílila.

Míša sama je epileptik, proto ze své vlastní zkušenosti věděla, jaká jsou opatření a čemu se vyvarovat a jaký zavést režim.

Míša rodičům dětí, které trpí epilepsií, vzkazuje, ať se zajímají a nenechají se odbýt, jelikož každá epilepsie je jiná a může mít různá řešení.

Míša by si zároveň přála, aby na úřadech přistupovali zodpovědněji k případům epilepsie, jelikož každý epileptik potřebuje péči, musí v životě fungovat a nelze to zlehčovat. A taktéž, aby se informovanost o epilepsii dostala do povědomí široké veřejnosti a lidé tak věděli, co dělat, když v jejich okolí někdo dostane epileptický záchvat. Jelikož třeba daný jedinec má náramek nebo kartičku v peněžence, kde to má uvedeno.

Míša rovněž děkuje lékařům, kteří to nevzdávají, hledají řešení, a děkuje i za jejich empatii.

Audio a video