Dceru Míšipodhradí při záchvatu učitelé odnesli do soukromí.
Míšapodhradí
- Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 11 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 44 let
Textová verze
P: Ne, ne, oni byli na tohle naprosto úžasní v tom, že když se tohleto dělo, tak oni vzali děti, dali je do jiné třídy nebo je vzali do herny nebo někam. Musím fakt čestně říct, že ať jsme tam přijeli, kdy jsme tam přijeli, tak oni ji buď přenesli potom na jiné lůžko do té herny, kde byla sama, anebo v místnosti, kde se zrovna učili, byla taky sama, zakryli ji třeba jakoby dekou, než jsme tam dojeli, nebo jí dali něco pod hlavu. Ale nikdy to nedělali za účasti dětí nebo nějakého ansámblu učitelů. Takže já jsem jí říkala: „Ne, on tě nikdo neviděl, nikdo u toho nebyl, jenom třeba já a paní učitelka – nebo jsem tam byla třeba s mojí mamkou nebo s manželem –, takže můžeš být naprosto v klidu.“
Další zkušenosti:
Andrea oceňuje lidský přístup pedagogů, kteří epilepsii neberou jako problém.
Petra byla s přístupem pedagogů spokojená.
Michaela má zkušenost s rozdílným přístupem učitelů k dětem s epilepsií.
Lenka je velice spokojená se změnou školy, její syn v ní roste.
Petra36 si myslí, že v normální třídě by byl její syn nešťastný.
Irča vytvořila učitelům notýsek s návodem „Co dělat, když…“.
Petr K mluvil o tom, jak byl proces získávání asistenta náročný.
Pro Martina bylo náročné hledání vhodné střední školy pro jeho syna.
Dceru Míšipodhradí při záchvatu učitelé odnesli do soukromí.
Lucie vnímá nařízení o schválení podání léku lékařem v případě záchvatu jako neprospěšné.
