Přístup školy a učitelů
Nezanedbatelnou část svého dětství a dospívání tráví děti ve škole. Ptali jsme se proto rodičů dětí s epilepsií, jaké mají zkušenosti se školním prostředím.
Mnoho dětí s epilepsií ve škole řeší stejné situace a potýkají se s podobnými obtížemi nebo radostmi jako děti bez zdravotních problémů.
Větší vliv má epilepsie na prožívání školy v případě, že má dítě
- závažnější formu epilepsie,
- kombinované postižení,
- specifické poruchy učení (např. dysgrafie nebo dyskalkulie),
- poruchu pozornosti, poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
OBSAH STRÁNKY
Dítě s epilepsií ve škole
Rodiče, se kterými jsme hovořili, se s námi podělili o své zkušenosti se školním a předškolním vzděláváním svých dětí. Děti navštěvovaly jak běžné, tak speciální školy či školky.
Zkušenosti rodičů s přístupem školy k dětem s epilepsií
Rodiče, se kterými jsme hovořili, byli s přístupem školy k jejich dětem většinou spokojeni. Vážili si toho, když škola poskytovala jejich dětem příjemné prostředí. Oceňovali, když
- ve škole brali dítě jako zdravé (např. se nebáli dítě vzít na mimoškolní akci),
- na děti netlačili (např. na výkon),
- zohledňovali jejich potřeby, například nechali dítě odpočinout, když viděli, že je unavené,
- ve škole vládla přátelská atmosféra.
Pro rodiče bylo také důležité, když školy či školky respektovaly specifická opatření u jejich dětí. Např. upravily režim tak, aby mohlo dítě se speciální dietou dostat najíst, kdy potřebovalo, nebo dítě nenechali na procházkách chodit jako poslední, aby si mohl někdo včas všimnout případného záchvatu a předešlo se zranění.
Nepříjemnou zkušenost měl XX se školkou. Ta nesouhlasila s tím, aby ji její/jeho syn/dcera nadále navštěvoval/a po tom, co jí/mu byla diagnostikována epilepsie. Podle rodičů se k věci školka takto postavila kvůli obavám z toho, že by mohlo mít dítě ve školce záchvat a oni museli přijmout zodpovědnost za jeho řešení. Lucku nepříjemně překvapil přístup školy, když jejího syna nevzali kvůli epilepsii na lyžařský výcvik.
Přístup učitelů k dětem s epilepsií
To, jak děti s epilepsií a jejich rodiče vnímali školu, záviselo z velké části na přístupu pedagogů k dětem. Rodiče v kontaktu s učiteli oceňovali
- zájem o to, jak záchvat jejich dítěte vypadá a jak mu mohou pomoci,
- vstřícnost,
- individuální přístup učitelů,
- zájem o dítě,
- snahu učitelů informovat se o epilepsii,
- telefonické informování o proběhlém záchvatu.
Ne vždy měli rodiče s pedagogy svých dětí jen pozitivní zkušenosti. Rodiče mrzelo, když učitelé
- dávali dětem najevo, že jsou jiné než jejich spolužáci,
- nějakým způsobem děti omezovali (např. je nechtěli přijmout do sportovního kroužku),
- neměli zájem o informace o epilepsii dítěte,
- nebyli ochotní (např. vzít dítě na školní akci v doprovodu rodiče).
Ryba zmínil, že většinou musel se školkou jezdit na plavecké výcviky, protože učitelé nechtěli být zodpovědní za záchvat, který by se v průběhu plavání mohl vyskytnout.
V některých případech měli rodiče pocit, že učitel nechápe jejich situaci, což někdy vyústilo v neshody s vyučujícím. Zkušenosti jiných rodičů byly, že děti dostávaly poznámky za nedostatky, které byly spojené s diagnózou dítěte.
Dítě s epilepsií a změna školy
Někteří rodiče hovořili o tom, že pokud jejich děti nebyly ve škole spokojené a špatně prospívaly, pomohla jim změna třídy, školy či opakování ročníku.
- Dceři Míšipodhradí se po přestupu do nižší třídy zvedlo sebevědomí, protože najednou to ve třídě byla ona, kdo učivo znal, a zlepšily se jí známky.
- Petra36 se nám svěřila, že její dítě po přestupu do speciální školy „rozkvetlo“. Do školy se teď těší a říká, že „doma je nuda“.
Speciální školy a školky pro děti s postižením
Někteří rodiče dětí se specifickými vzdělávacími potřebami a zdravotními obtížemi upřednostňovali speciální školy či školky pro děti s postižením.
Rodiče, kteří měli zkušenost se speciální mateřskou školou, uváděli, že dětem poskytovala individuální péči. Děti zde měly také možnosti logopedické péče, muzikoterapie nebo canisterapie.
Informování školy o epilepsii dítěte
Informovanost učitelů a spolužáků dítěte o epilepsii byla pro rodiče důležitá, a proto se na ni snažili dbát. O tom, jak epilepsie u jejich dítěte probíhá, informovali učitele většinou sami. Martin však hovořil o tom, že učitele každý rok seznamuje s aktuálním zdravotním stavem jeho dítěte klinická psycholožka.
- Petra zpětně považovala za chybu, že o synově diagnóze neinformovala jazykovou školu, do které ho přihlásila. Bohužel hned první den se u něj totiž vyskytl epileptický záchvat.
Rodiče oceňovali, když učitelé vyhradili ve výuce čas k informování dětí o tom, jak při záchvatu postupovat. Pan Jiří si myslí, že by se první pomoc při epilepsii měla vyučovat již na prvním stupni ZŠ.
Asistenti u dětí s epilepsií
Děti se speciálními vzdělávacími potřebami, které mají zdravotní obtíže znesnadňující jim samostatné zapojení do výuky, mohou využívat asistenta. Asistent pedagoga pomáhá dítěti zvládat školu a podporuje tak jeho vzdělávání. Asistenti mohou pomáhat žákům a studentům přímo ve výuce i v mimoškolních aktivitách.
Rodiče, jejichž děti asistenta využívaly, je vnímali jako podporu dítěte při učení i jako jeho ochranu před šikanou. Proces získání asistenta vnímali někteří rodiče jako nesnadný. Dle zákona totiž mohou služby asistenta vyžadovat jen děti s určitou diagnózou, důležitý byl také postoj školy.
Výběr střední školy pro dítě s epilepsií
Při výběru střední školy rodiče pociťovali různé emoce. Kombinoval se v nich strach o dítě a vize aspoň částečného odpočinku. V případě, že měly děti závažnější onemocnění či omezení (např. fyzické postižení), potýkali se s problémem, jak a kde najít školu, která by jejich dítěti vyhovovala. Naráželi i na malou osvětu, co se týče této diagnózy, a nabídku škol, které tyto děti můžou navštěvovat.
Řešení epileptického záchvatu ve škole
Někdy se u dětí mohou objevit epileptické záchvaty i ve škole. V tu chvíli řeší první pomoc většinou vyučující.
- Míšapodhradí byla velice spokojená s přístupem učitelů na praktické škole, kde její dceru při záchvatu odnesli na lůžko do soukromí, mimo pohledy spolužáků.
- Jitka a její partner si všimli, že mají někteří učitelé v souvislosti se záchvatem strach, protože s ním nemají předchozí zkušenosti.
Někteří učitelé měli podle rodičů strach z podávání léků. Podání rektálního diazepamu, který se dětem dává jako lék první pomoci, mohou učitelé aplikovat až po schválení lékařem. Nejprve tedy volají záchrannou službu, aby mohli podání konzultovat. Lucie mluvila o tom, jak kdysi učitelé mohli lék podat sami, což bylo efektivnější.
