Michaela má zkušenost s rozdílným přístupem učitelů k dětem s epilepsií.
Michaela
- Věk dítěte v době rozhovoru: 15 a 2 roky
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 10 let a 2 týdny
- Věk rodiče v době rozhovoru: 37 let
Textová verze
P: Tam byly neshody s třídním učitelem. A nelíbilo se mně právě tady to, že když nepojedu já, tak nepojede ani dcera. Myslím si, že těch epileptiků po světě je hodně, po těch školách. A myslím si, že ty děti omezujou strašně moc tím, že jim dávají najevo to, že ty jsi jiná, ty jsi nemocná, což se mi nelíbilo.
T: A na té druhé škole to probíhalo jak?
P: Úplně v pořádku. Když jsem nemohla, vzali na sebe to riziko s tím, že já jsem s tím musela teda písemně souhlasit. Úplně jiný přístup.
Další zkušenosti:
Andrea oceňuje lidský přístup pedagogů, kteří epilepsii neberou jako problém.
Petra byla s přístupem pedagogů spokojená.
Michaela má zkušenost s rozdílným přístupem učitelů k dětem s epilepsií.
Lenka je velice spokojená se změnou školy, její syn v ní roste.
Petra36 si myslí, že v normální třídě by byl její syn nešťastný.
Irča vytvořila učitelům notýsek s návodem „Co dělat, když…“.
Petr K mluvil o tom, jak byl proces získávání asistenta náročný.
Pro Martina bylo náročné hledání vhodné střední školy pro jeho syna.
Dceru Míšipodhradí při záchvatu učitelé odnesli do soukromí.
Lucie vnímá nařízení o schválení podání léku lékařem v případě záchvatu jako neprospěšné.
