Irča vytvořila učitelům notýsek s návodem „Co dělat, když…“.
Irena
- Věk dítěte v době rozhovoru: 11 roky
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 48 let
Textová verze
P: Potom jsem si vytvořila takový notýsek – dcera ho nosila u sebe –, který jsem potom učitelům ve školce i ve škole jeden dala. Jeden měla dcera pořád u sebe. Byl to jednoduchý, zkrácený návod, co dělat, jak mají podat ten lék. Každému, kdo měl na delší dobu dceru na starosti, tak jsem se to snažila vysvětlit. S tím, že jsem jim říkala, že když se něco stane, tak klid, máte čas, klidně se podívejte do toho notýsku, potom zasáhněte. A oni stejně by potom volali v těch školských zařízeních sanitku, ale takhle jsem je všechno informovala.
Další zkušenosti:
Andrea oceňuje lidský přístup pedagogů, kteří epilepsii neberou jako problém.
Petra byla s přístupem pedagogů spokojená.
Michaela má zkušenost s rozdílným přístupem učitelů k dětem s epilepsií.
Lenka je velice spokojená se změnou školy, její syn v ní roste.
Petra36 si myslí, že v normální třídě by byl její syn nešťastný.
Irča vytvořila učitelům notýsek s návodem „Co dělat, když…“.
Petr K mluvil o tom, jak byl proces získávání asistenta náročný.
Pro Martina bylo náročné hledání vhodné střední školy pro jeho syna.
Dceru Míšipodhradí při záchvatu učitelé odnesli do soukromí.
Lucie vnímá nařízení o schválení podání léku lékařem v případě záchvatu jako neprospěšné.
