Zpět na Přístup školy a učitelůna téma

Petra36 si myslí, že v normální třídě by byl její syn nešťastný.


Petra 36

  • Věk dítěte v době rozhovoru: 11 let
  • Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 3 roky
  • Věk rodiče v době rozhovoru:  39 a 36 let

Textová verze


P: Tam totiž byl trošku problém, já jsem měla problémy s tím, že tenkrát paní, která v tom SPCéčku, v té psychologické poradně, mi ho chtěla dát do normální třídy. To byl úplně paradox, že mi řekla – já jsem se s paní tenkrát strašně pohádala –, že půjde do normální školy, úplně na normální školu. A já jsem tenkrát na tu školu šla, protože jsme měli jít k zápisu. Takže jsem tam šla, teď jsem viděla ty zdravé děti a říkala jsem si: „Proboha, co tady to moje dítě bude dělat?“ A ona mi pořád vštěpovala, že bude mít asistentku, ale že půjde do té normální, že ona ho chce dát do normální. Takže s tím jsem bojovala šíleně, já jsem si zařídila odklad na téhle škole, protože jsem samozřejmě chtěla mít čas na to, abych si vyřídila ještě tu školu, tady tu speciální. Tu paní z SPCéčka to neskutečně naštvalo, ta na mě štěkala do telefonu, co jsem si to dovolila, zařídit si odklad. On ten odklad normálně dostal. A já jsem pak teda s ní měla rozhovor, kdy jsem jí řekla, že to je moje dítě, že já vím, na co moje dítě má, na co nemá, ale že moje dítě není prostě do normální školy, protože by tam byl z toho byl nešťastný, že ty děti jsou normální, ty normální děti zase by byly omezované tím synem, protože by jely v úplně jiném tempu. Tak on by tam nebyl v té třídě, protože on se tam nehodí. Takže šel do té školy pak teda. Po roce tam jsem šla, zajistila jsem si to, paní mi na to teda kývla nakonec. Pak šla do důchodu, už tam je jiná paní a s tou je to úplně v pohodě. Ta to chápe, ta je v tom prostě normální.

Další zkušenosti:

Andrea oceňuje lidský přístup pedagogů, kteří epilepsii neberou jako problém.

Petra byla s přístupem pedagogů spokojená.

Michaela má zkušenost s rozdílným přístupem učitelů k dětem s epilepsií.

Lenka je velice spokojená se změnou školy, její syn v ní roste.

Petra36 si myslí, že v normální třídě by byl její syn nešťastný.

Irča vytvořila učitelům notýsek s návodem „Co dělat, když…“.

Petr K mluvil o tom, jak byl proces získávání asistenta náročný.

Pro Martina bylo náročné hledání vhodné střední školy pro jeho syna.

Dceru Míšipodhradí při záchvatu učitelé odnesli do soukromí.

Lucie vnímá nařízení o schválení podání léku lékařem v případě záchvatu jako neprospěšné.