Učení, prospěch a kolektiv
V případě, že dítě trpí epilepsií, která nemá závažný průběh a zároveň nemá přidružené další zdravotní omezení nebo poruchy učení, řeší děti a jejich rodiče v souvislosti se školou obdobné problémy jako kterékoli zdravé dítě. Samotná epilepsie tedy na učení, prospěch nebo spokojenost ve škole nemusí mít velký vliv.
OBSAH STRÁNKY
- Epileptický záchvat a školní výkon
- Učení a prospěch u dětí s epilepsií
- Změna postoje rodičů ke škole
- Epilepsie ve školním kolektivu
- Omezení dětí s epilepsií ve škole
Epileptický záchvat a školní výkon
Někteří rodiče hovořili o tom, že epilepsie ovlivňuje školní život jejich dětí zejména tehdy, když mají epileptický záchvat. Po záchvatech, zejména nočních, bývaly děti unavené a někdy po nich raději zůstávaly doma. Podle některých rodičů se jako vedlejší účinky medikace u jejich dětí vyskytovaly častěji bolesti hlavy, zvracení nebo zvýšená únava. I kvůli těmto obtížím je tedy někdy nechávali doma.
Kvůli zvýšené únavě měly některé děti potíže s udržením pozornosti ve škole nebo při přípravě do školy.
- Petr K popisoval i „záchvěvy nefunkčnosti“, kdy jeho dcera nechtěla spolupracovat.
- Synovi Petry36 se hodně zlepšila pozornost po operaci – z původních 3 minut nyní udrží pozornost i 4 hodiny.
Někteří rodiče popisovali, že epileptické záchvaty měly vliv na paměť jejich dětí. Pokud měly děti velmi časté záchvaty, docházelo u nich někdy ke zhoršení v oblasti paměti nebo myšlení.
- Martin Král měl pocit, že záchvaty mažou všechno, co se jeho dcera naučila.
Některé děti měly pohybové omezení v oblasti jemné nebo hrubé motoriky, které se u nich projevilo např. po operaci nebo následkem vývojových opoždění. Ve škole měla zhoršená motorika vliv na zapisování poznámek z učiva a psací projev.
Učení a prospěch u dětí s epilepsií
Rodiče hovořili o různých potížích jejich dětí, které souvisejí se školou. U mnoha obtíží se nedá jednoznačně určit, zda souvisejí s epilepsií, nebo s jiným onemocněním dítěte. Např. Petru by velmi zajímalo, zda by měl její syn potíže s logickým uvažováním, i kdyby žádnou diagnózu neměl.
Někteří rodiče hovořili o tom, že učení je pro jejich děti dril a musí se snažit, aby školu zvládaly. Pokud šlo dětem učení hůř, rodiče dohlíželi na to, aby
- se jejich děti učily pravidelně,
- byly při přípravě do školy důsledné,
- si děti našly co nejefektivnější způsob učení.
Podle rodičů dětem pomáhalo, když z látky dokázaly vytvořit nějaký příběh (nebo jim ho vytvořili rodiče).
Změna postoje rodičů ke škole
Někteří rodiče hovořili o tom, že mělo onemocnění jejich dítěte vliv na to, jak sami vnímají školní prospěch svého dítěte. Bylo pro ně podstatnější to, zda bude dítě zdravé a spokojené, než to, zda bude mít samé jedničky. Důležité pro ně bylo, když viděli, že se jejich dítě ve škole snaží.
Některé děti mají kromě epilepsie navíc i poruchy učení jako
- dysgrafii,
- dyslexii,
- dyskalkulii,
- dysortografii,
- poruchu pozornosti s hyperaktivitou.
Těmto dětem byly poruchy diagnostikovány v pedagogicko-psychologických poradnách, kam je odeslala škola. Poradny rodiče navštívili i kvůli konfliktům dítěte se spolužáky.
Epilepsie ve školním kolektivu
S rodiči jsme hovořili o tom, jak třídní kolektiv vnímá jejich dítě a zda mají pocit, že epilepsie nějakým způsobem ovlivňuje zařazení jejich dětí v kolektivu.
- Samotné onemocnění většinou nemělo vliv na fungování dětí v kolektivu.
- Některé děti se setkaly s posměšky, pokud se třídních akcí účastnil rodič, aby dítě hlídal kvůli možnému vypuknutí záchvatu. Podle některých rodičů se jejich děti kvůli své diagnóze setkaly i s určitým typem šikany.
- Některé děti měly naopak v kolektivu podporu. Např. spolužák Irenina syna se zhostil pečující role a jejímu synovi posílal ve vyučování připomínkové SMS zprávy, aby si nezapomněl vzít prášky.
- Některé děti zase udělaly ze svého onemocnění přednost. Mluvily o něm jako o zajímavosti nebo je spolužáci považovali za výjimečné.
Omezení dětí s epilepsií ve škole
Podle rodičů, se kterými jsme hovořili, se mohly děti s epilepsií zapojovat do školních aktivit podobně jako jiné děti. Hlavní omezení se týkala tělocviku, ve kterém měly úlevy. Např. nešplhaly na tyč nebo žebřiny, a to kvůli prevenci poranění v případě, že by během aktivity dostaly záchvat a spadly z výšky na zem. Některým dětem bylo zakázáno jet na lyžařský výcvik nebo plavat.
Na druhou stranu byly některé děti i sportovně hodně aktivní. Lenčin syn dokonce reprezentoval školu v plavání, hrál fotbal a jezdil i na lyže. I Lucčin syn dostal od doktorky povolení, že může dělat jakékoliv činnosti kromě plavání.
Určitým omezením bylo pro některé děti i to, že na většinu školních akcí je musel doprovázet rodič.
