Andrea popsala, jak náročný byl pro ni pobyt v lázních.

---

Andrea

• Věk dítěte v době rozhovoru: 7 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  od narození
• Věk rodiče v době rozhovoru:  36 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Nikdo neví, nikdo nám neřekne, jak to bude do budoucna. Protože může se stát, že ta epilepsie se tam projeví. A z toho mám docela strach, protože co si takhle čteme různě o té epilepsii nebo se setkáváme jak tady v lázních, nebo u doktorů s  dětmi s epilepsií, tak vždycky říkají, že dostane záchvat a vrátí se prostě o x kroků dozadu. Což my teda máme, hlavně já z toho mám hrůzu. Manžel by vám řekl asi taky, že z toho má hrůzu,protože jezdí sem do lázní s dcerou, teď tady byl 14 dní a vidí, co za tím je, že to není… Opravdu jedu do lázní… On říká, že si teda jedu odpočinout, ale tím, že ji musím ráno vzbudit, nakrmit ji, přebalit, ona je celodenně na plenách, obléct, protáhnout, cvičit. Pak začíná ten kolotoč, tady máme každý den plavání nebo tu vířivku, ten rotoped, cvičení. Taky je fakt, že na jednu stranu můžu i tady poděkovat paní, ke které jsme chodili na cvičení, a celému jejich kolektivu, kdy jsme u paní cvičili, když dceři byl rok a tři čtvrtě, a z neležícího dítěte udělala vlastně to, co teď z dcery je. Teď teda pokračujeme asi rok u jiného fyzioterapeuta, ale to, co teď vidíme, je práce nejenom jí samostatně, ale i kolegyň, co jsou u té vířivky, a takové. Takže za nás je to takové to, že i když jezdíme teď na 6 týdnů – jezdili jsme na 2 měsíce –, tak ty lázně fakt pomáhají, i těm dětem epileptikům.