Petra36 si rehabilitaci pro svého syna zařídila i přes odrazování lékařů.
On se učí chodit, potřetí, protože když to začalo poprvé, tak do měsíce mi přestal chodit. Já jsem ho vezla tenkrát do nemocnice s tím, že on se celý třásl a nebyl schopný ani jako samostatného stoje. Přišel záchvat, pak žádný záchvat měsíc nebyl, ale přestal chodit. Takže oni na něj koukali, nikdo nevěděl, co to jako je. Že něco teda na tom mozku má, ale že nikdo neví proč. Že to v životě neviděli. Takže já jsem si ho naučila. Řekli mi tenkrát, že rehabilitace ne, že nic nepomůže, já jsem si to teda rehabilitovala, protože v té době jsem dělala v nemocnici. Já jsem si to všechno zajezdila, jezdili jsme hipoterapie, úplně všechno. A on do roka začal chodit. Až jsme to vymákli tak, že to na něm nebylo poznat. Jenomže pak zase přišlo to, že chtěli udělat biopsii mozku, nechali mi ho v téhleté nemocnici měsíc ležet na lůžku, 14 dní byl vlastně v umělém spánku, takže syn měl tak atrofické svalstvo, že ho jsme učili i držet hlavu. Takže podruhé jsme se učili chodit, protože to svalstvo, to všechno měsíc leželo. A teď se učíme chodit potřetí. Tak už snad do třetice všeho dobrého a zlého a už se to naučíme a ukončíme snad.