Terka si stěžovala na výpadky paměti a potíže s jemnou motorikou.
T: Jak ovlivňuje epilepsie tvůj školní prospěch a učení?
P: Jelikož některý ten následek je, že každý epileptický záchvat poškozuje mozek, takže čím jsem starší, tak mám kapánek výpadky – čím dál tím větší výpadky paměti. Plus vím, že sem tam mám ztrátu pozornosti, ale to není zas tak vážná věc. Některé věci holt mi jdou pomaleji. Ale pořád jsem inteligentní člověk, který nepotřebuje nějakou zvláštní školu. A některé předměty… Ač některé učitelky chtějí, abych to udělala, tak se snažím, ale stejně vím, že to nedopadne třeba líp než na trojku. Třeba v matematice, co se týká předmětů, co vyžadují přesnost. Myslím geometrii a tady to. Protože je hnutá pravá hemisféra mozku, tím je ovlivněna trošku i moje pravá ruka, kterou nejvíc používám, takže když narazím v matematice na geometrii… Já mám ráda počítání, nebo nedělá mi to zas tak velký problém, ale jak začneme geometrii, tak je to pro mě řekneme něco tak jako strašák, kdy se začnu u toho nejvíc nervovat. A začínám tam docela občas používat – jak spolužáci používali někdy u zkoušení – couvání: „Já to neumím, dejte mi za pět.“ Tak občas z tohohle taky vycouvám, protože tam někdy dokážu u toho zlomit i pravítko.
T: Co bys potřebovala ve škole? Co by se mělo změnit?
P: Zrušit geometrie. Zrušit angličtina, zrušit, nevím…
T: Takže všechno?
P: Jo, maturita. Maturita zadarmo.