Na Matyáše učitelé dávali pozor, ale ze žádné školní akce ho nevyloučili.
Matyáš
- Věk dítěte v době rozhovoru: 15 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
Textová verze
T: Jak k tobě přistupovali učitelé?
P: Ze začátku na prvním stupni, jelikož jsem to neměl vědět ani já, tak ke mně přistupovali, že o tom ví a že to mají na vědomí. A potom, co jsem to věděl i já, tak taky. A vlastně neříkali to ani mým spolužákům, dokud jsem jim to neřekl já. Ale brali to na vědomí, viděli to, dávali si na mě pozor, právě dost mě kontrolovali. Ale přistupovali k tomu tak, že nikdo asi neměl problém s tím, abych někam jel takhle s nimi. Nikdo neměl problém s tím, abych jel třeba s nimi na lyžák nebo tak. Že by se něco, že by se báli, prostě všichni do toho šli se mnou, risknout to.
Další zkušenosti:
Terka si stěžovala na výpadky paměti a potíže s jemnou motorikou.
Daniela plakala, když se v nemocnici dozvěděla, že dostala špatné známky na vysvědčení.
Pro Markétku byl přestup do jiné třídy nepříjemný
Ovečkase ve speciální třídě cítila dobře.
Johana měla dosud dobré zkušenosti s reakcemi okolí na to, že má epilepsii. Přesto však tuto informaci nesdílí.
Táňa se nejhůř cítila při záchvatech ve škole.
Mončini spolužáci vzali její onemocnění jako hotovou věc.
Na Matyáše učitelé dávali pozor, ale ze žádné školní akce ho nevyloučili.
Lukáš měl pocit, že ho učitelé kvůli jeho nemoci šikanují.
Daniela měla kvůli prodělané operaci úlevy v tělesné výchově.
Ondřej nesměl při praxi pracovat s většími stroji.
