Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.
Johana
- Věk dítěte v době rozhovoru: 17 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 9 let
Textová verze
T: Co ti na záchvatech vadí nejvíc?
P: Nevím, já jsem měla vždycky dojem, že tím, že mám epilepsii, trochu omezuju svoje okolí. Tím třeba, že na dětských táborech museli na mě vždycky přihlížet nějak u nočního, jestli to můžu dělat a jestli ne, kdo se mnou zůstane v táboře a takovéhle věci. Když jsme chodili do aquaparku se třídou, a tak měla jsem těmi epileptickými záchvaty… U nich mi vždycky nejvíc vadilo, že jsem měla dojem, že tím omezuju svoje okolí nějakým způsobem.
Další zkušenosti:
Monča nevěděla, co přesně epilepsie je, do té doby, než byla starší.
Honza popisoval, že byl velice smutný, když se dozvěděl, že má epilepsii.
Vojta se bál, co na jeho diagnózu řeknou spolužáci.
Terka nejdříve zákazy lékařů porušovala.
Táňabyla smutná, že nemohla chodit svobodně ven s ostatními dětmi.
Johana měla pocit, že svým onemocněním omezuje okolí.
Ovečkapopisovala podporu celé rodiny, a hlavně své maminky.
Terka popsala svoji zkušenost s neepileptickými záchvaty a psychoterapeutickou péčí.
Ovečkasi řekla, že se nebude trápit tím, že má záchvaty.
Martina popsala, že se časem smířila se svým onemocněním.
Lukáš popsal, že bere nemoc jako svoji součást a snaží se na ni nemyslet.
