Erika popsala, jak se záchvaty jejího syna měnily v čase.
Textová verze
P: Liší se jakoby čas. Ty záchvaty bych řekla, že se mění. Když byl malinký, tak měl spíš záškuby horní části těla a víc jednou ručičkou a stáčel hlavu ke straně. Teď, co je starší, tak poslední roky bych řekla, že ty záchvaty jsou úplně záchvaty celého těla. Křeč proudí celým tělem a jsou takové, řekla bych, silnější. Je jich míň. Když byl menší, tak měl těch záchvatů mnohem víc opravdu. Třeba při pobytech v nemocnici jsem každý záchvat, i ten sebemenší, musela zapisovat, takže mám to schované všechno, zápisky, a vím, že jsem dělala čárky a že opravdu těch drobných záchvatů, kdy udělal jenom takový pohyb třeba do strany a hlavou ke straně a teď jakoby běhají mu očička ze strany na stranu, nevydával u toho tenkrát žádný zvuky, tak těch opravdu třeba bylo 300, 400 za den. Teď už tak časté to není, ale zase jsou mnohem silnější, víc ho vyčerpávají, je z nich… Ale zase když byl malinký a měl jich tolik za den, tak byl taky z toho unavený.