U dcery Míšipodhradí se před velkým záchvatem objevily halucinace.
T: Poznala jste, že ten záchvat přichází?
P: Jak kdy. Ve škole to třeba nepoznali. Nebo pak už jo. Ale pamatuju si, to bylo právě v tom roce 2011, než se stal ten velký záchvat – to jsem si strašně dlouho vyčítala, protože ona den předtím za mnou přišla, že viděla u nás doma na zahradě duchy. Ne, že viděla, že se objevila na parkovišti u obchodu, přitom byla na zahradě, a že tam byla strašidla a byli tam divní lidi. Já jsem říkala: „Co mi to tady vyprávíš? Na zahradě? Co by tady dělali divní lidi? Kde ses vzala na parkovišti u obchodu?“ „Ne, mamko, tam byli úplně prostě divní lidi.“ Já jsem z toho byla úplně taková zmatená. Ona pak začala, že ji strašně bolí hlava, já sem jí tenkrát vyhubovala, protože si měla uklízet v pokojíčku, a ona přišla s tímhletím a s tím, že ji bolí ta hlavička. A já jsem tenkrát říkala: „No, to víš, že jo, tebe bolí hlavička, abys nemusela uklízet.“ „Ne, maminko, mě hrozně bolí hlavička a já sem viděla ty cizí lidi.“ Jsem si říkala, že je to takové divné, ale nic. Tak jsme ji nechali odležet. To jsme vůbec netušili, že se něco takového stalo. Ale neodpadla, tenkrát ona vnímala, že se s ní něco děje, ale vůbec to nevěděla. Měla nějaké halucinace. A byl to prvopočátek toho, co se pak stalo v neděli ráno, kdy už nás nepoznávala. Ona vlastně ty záchvaty měla už v sobotu a v tu neděli to vygradovalo takovýmhle záchvatem, kdy měla spadlý koutek a byla paralyzovaná na půlku těla.