Miroslav si všiml, že po větších záchvatech u jeho malého syna docházelo k propadům zpátky ve vývoji.
Ale vím, že když měl takové nějaké silnější záchvaty, tak se vyloženě vývojově vrátil. Už něco třeba huhlal, potom přišel nějaký větší záchvat a přestal to říkat. Nebo se už tak trochu otáčel na bok, pak přišel nějaký záchvat a taky to úplně zapomněl. Čili spíš z tohohle hlediska nám vadí, že ho to brzdí v rozvoji. On už tak má hendikep, že nevidí, což mu brání, aby se různě po tom okolí snažil nějak natahovat po věcech, aby trošku se začal hýbat, a teď do toho tady ta epilepsie.
T: A po těch větších záchvatech, jste řekl, že se to vývojově vrátilo. To trvalo nějakou dobu, nebo opravdu se to vrátilo?
P: Vrátilo, normálně regres. To, co dovedl, tak to zapomněl.
T: A musel se to učit znova.
P: Nebo se to třeba zatím ani nenaučil. To už nevím přesně, kdy to bylo. Dokázal si pěkně tu nožičku dát jako na bok, takový první krok k tomu, aby se začal přetáčet, a teď už to nedělá. Nebo s nějakým tím žvatláním, trošku no. Tohle jsme vnímali hodně negativně.