Martin se na veřejnosti setkával se snahou pomoct.
Martin
- Věk dítěte v době rozhovoru: 17 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 40 let
Textová verze
P: To začlenění těhletěch s tím postižením nebo hendikepem vůbec, co cítím tady, kde se pohybujeme, tak je pozitivní. Lidi se snaží pomáhat, ať jsme tamhle někde na, neříkám úplně na lyžích, ale na těch procházkách nebo někde, kde potřebujeme pomoct, tak lidi strašně ochotně pomáhají, ať personál nebo lidi ostatní, kteří se snaží pomoct a přinejmenším uhnout nebo pomoct anebo se zeptají. Neměli jsme nikdy problém, že by někdo řekl, uhněte s tím a tak dále, nic takového. Máme jenom pozitivní zkušenosti. Možná že vyhledáváme správné cíle, kde to je lepší samozřejmě. Pohybujeme se třeba v nějakých, nevím, jestli v jiných vrstvách třeba, nebo v nějakých možnostech, kde se snažíme být co nejvíc samostatní. Ale nevnímám to, že by to prostředí tady v republice nebo tady mezi těmi lidmi bylo nějak zainteresované proti tomu. Ne, nestalo se mi to.
Další zkušenosti:
Podle Andrey matka dítěte s epilepsií velmi ocení i krátké posezení u kávy s kamarádkou.
Pro Michaelu bylo velmi těžké vidět svého syna ve velké skupině zdravých dětí.
Míšapodhradí měla mnoho známých, ale žádné skutečné kamarády.
Lucie považovala sdělování diagnózy své dcery za citlivou záležitost
David spolu se sdělením diagnózy vysvětloval, co epilepsie vlastně znamená.
Martin se na veřejnosti setkával se snahou pomoct.
Jiří popisoval nepříjemné reakce okolí i to, jaká reakce by podle něj byla vhodná.
PodleHonzy je široká veřejnost vůči epileptikům bezohledná.
Michal by chtěl lidem vzkázat, že epilepsie není nakažlivá.
Když Janin syn dostal záchvat v metru, až na jednu paní si jich lidé nevšímali nebo si je fotili.
Podle Petry36 a jejího partnera je důležité přemoci zděšení a člověku v epileptickém záchvatu alespoň zavolat záchranku.
