Podle Petry36 a jejího partnera je důležité přemoci zděšení a člověku v epileptickém záchvatu alespoň zavolat záchranku.
PM: Já si myslím, že i kdyby viděli někoho, kdo má epileptický záchvat, a nevědí, jak tomu člověku pomoct mimo toho, zavolat záchranku, tak že pro toho člověka, který má ten záchvat, bude dobré i jenom to, že si k němu třeba sedne a chytne ho, podrží ho do té doby, než přijede ta záchranka, že ten člověk tam není sám. Představit si, že někde někdo teď tam leží sám a nikdo okolo. Nikdo by mu nepomohl.
PZ: Ono to tak je, že spousta lidí to tak má a spousta lidí třeba i řekne – vzhledem k tomu, že jsem dělala v té nemocnici –, tak ona spousta lidí řekne: „Hele, on je ožraly nebo ona je ožralá.“
PM: Neumí to odlišit, co to asi tak může být. Vidí někoho spadnout – to je ožralý.
PZ: Hned jít k tomu člověku. A člověk je z toho vyděšený, vždyť ono to není hezké. Není to hezké, je to strašné. Epileptický záchvat je šílený. To je ošklivá věc, i pro mě, jako pro zdravoťáka, je to ošklivé. Ale neodvracet od toho zrak. Prostě tak je to nemocný člověk, on si to nevybral. Tuhle cestu on taky nechtěl. Nemůže za to a může se to stát komukoliv z těch lidí.