Jiří a Michaela hovořili o tom, jak přijali onemocnění svého syna.
Jiří a Michaela
- Věk dítěte v době rozhovoru: 3roky
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 2 měsíce
- Věk rodiče v době rozhovoru: 29 a27 let
Textová verze
T: Jak vy vnímáte nemoc?
PM: No, se zdravými je to lehčí, a s ním je to pohoda, jako jde to. Třeba v budoucnu…
PZ: S tím, že to bereme, jsme s tím smíření, bereme to tak, že má tu nemoc a teď je potřeba s tím pracovat. Tu nemoc mít bude a naším cílem je udělat to tak, aby neměl třeba ty záchvaty a aby se rozvíjel aspoň nějak v maximu, co on dokáže, ale jsme s tím jako smíření. Já si myslím, že tohle je hrozně důležité, že když má rodič postižené dítě, tak je podle mě důležité, aby se smířil s tím, že to dítě je nějaké jiné, že má hendikep. A to jsou třeba i děti, jenom co mají… Ona je taky docela vážná diagnóza, třeba autismus nebo ADHD, ale jsou motoricky v pořádku, tak ale i tak já se setkávám hodně s takovými názory jako: „Ježišmarja, já bych to nezvládla.“ Já si myslím, že by to zvládl úplně každý normální rodič. Úplně každý, protože každý rodič chce pro svoje dítě to nejlepší, a když dítě má nějaký zdravotní problém, tak to nejlepší znamená mu pomoct v tom, aby ne ho překonal, ale aby se s ním naučil žít. A takové to přijmutí… Nevím, možná existujou i rodiče, kteří si to nechtějí přiznat, ale tím podle mě škodí jenom tomu dítěti.
Další zkušenosti:
Andrea popisovala různé pocity, které prožívala v souvislosti s onemocněním dcery, která se narodila s kombinovaným postižením.
Eva mluvila o tom, jak prožívala epilepsii svého syna.
Míšapodhradí hovořila o tom, jak se cítila během záchvatů, a o tom, jaké obavy prožívala.
Lucie se z deprese dostala díky zlepšení zdravotního stavu dcery a díky terapii.
Petr K popsal, jak zvládal situaci, když měla jeho dcera vážné pooperační komplikace.
Petra36 popisovala, jak prožívala nejnáročnější období, pro jejího partnera to bylo nepředstavitelné a má jeho obdiv.
Michael a Jana mluvili o tom, co jim pomáhá se zrelaxovat.
Erika hovořila o tom, jak důležitá je pro ni zejména opora partnera, rodiny a přátel.
Kateřina hovořila o tom, co jí pomohlo zvládnout onemocnění syna v náročné životní situaci.
Lenka byla mnohem klidnější, když svému synovi pořídila náramek s informacemi o epilepsii.
Jiří a Michaela hovořili o tom, jak přijali onemocnění svého syna.
Lucka popsala, jak zvládala onemocnění syna a co jí pomohlo.
Martinovi pomáhali při vyrovnávání se s epilepsií jeho syna vize lepších zítřků.
Miroslav hovořil o tom, jak synova epilepsie změnila jeho hodnoty a postoj k životu.
