Martinovi pomáhali při vyrovnávání se s epilepsií jeho syna vize lepších zítřků.
Martin
- Věk dítěte v době rozhovoru: 17 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 40 let
Textová verze
T: Tak vy jste mi úplně neodpověděl na to, jak se s tím vyrovnáváte.
P: Cože? Ano.
T: Jestli jste nevyhledal nějakého psychologa?
P: Ne ne. Psycholog ne. Určitě ne, určitě ne. Vyrovnání… Jak jsem říkal – tou prací, ale ne tak… My jsme i doma ani s maminkou o tom moc nemluvili, protože jsme viděli, co se děje. Že bychom si sedli a začali o tom mluvit, to asi ne, vůbec. Spíš jakoby, v uvozovkách, někdy v hospodě u piva člověk pronesl, když se ho někdo zeptal: „Tak co kluk?“ A člověku vyhrknou slzy, že je to v pytli. Ale nevím, jsou to nějaké vize zítřka, že to bude lepší. Asi to stejné, co tomu klukovi říkáte, nebo tomu dítěti říkáte, že to bude lepší a že bude operace a že už to prostě nebude. Tak mu říkáte pravdu. Nebo ten vlastní pocit, čím to odbouráváte, ty nekalé, nebo ty špatné myšlenky, protože dokud nikdo nevyřkne nějaký ortel, ten nejhorší, tak ho nemáte na stole. Nebo k tomu, abyste se jím zabývali… Proto jsme se samozřejmě ptali taky, jak dlouho bude žít. Nebo něco takového se snažíte naznačit. A jednou vám to řeknou tak a jednou tak, takže pak si ten závěr uděláte, že na tom nezáleží. Ve výsledku. A hlavně aby to dítě bylo šťastné, a jak tady bude dlouho, to nikdo neví, třeba déle než já. Doufám.
Další zkušenosti:
Andrea popisovala různé pocity, které prožívala v souvislosti s onemocněním dcery, která se narodila s kombinovaným postižením.
Eva mluvila o tom, jak prožívala epilepsii svého syna.
Míšapodhradí hovořila o tom, jak se cítila během záchvatů, a o tom, jaké obavy prožívala.
Lucie se z deprese dostala díky zlepšení zdravotního stavu dcery a díky terapii.
Petr K popsal, jak zvládal situaci, když měla jeho dcera vážné pooperační komplikace.
Petra36 popisovala, jak prožívala nejnáročnější období, pro jejího partnera to bylo nepředstavitelné a má jeho obdiv.
Michael a Jana mluvili o tom, co jim pomáhá se zrelaxovat.
Erika hovořila o tom, jak důležitá je pro ni zejména opora partnera, rodiny a přátel.
Kateřina hovořila o tom, co jí pomohlo zvládnout onemocnění syna v náročné životní situaci.
Lenka byla mnohem klidnější, když svému synovi pořídila náramek s informacemi o epilepsii.
Jiří a Michaela hovořili o tom, jak přijali onemocnění svého syna.
Lucka popsala, jak zvládala onemocnění syna a co jí pomohlo.
Martinovi pomáhali při vyrovnávání se s epilepsií jeho syna vize lepších zítřků.
Miroslav hovořil o tom, jak synova epilepsie změnila jeho hodnoty a postoj k životu.
